Chirurgové a anesteziologové se ten večer sešli v několika nemocnicích pařížského regionu: v nemocnici Pitié-Salpêtrière, v evropské nemocnici Georges Pompidou, dále v Larriboisière, Bichat, Beaujon v Clichy nebo třeba v Henri-Mondor v Créteil.
Hrdiny teroristických útoků v Paříži jsou policisté i náhodní kolemjdoucí |
V jedné z nich, v nemocnici Georges Pompidou, ten večer sloužil i vedoucí záchranné služby Phillipe Juvin. Byl tak u toho, když sem začali po pátečních útocích nosit první zraněné. To, co viděl, však nezažil ani během své služby v Afghánistánu.
„Už jsem předtím lidi s těmito zraněními viděl,“ popsal pro média. „Ale nikdy jsem jich neviděl naráz padesát. Hlavní problém bylo se s tím vypořádat, správně se rozhodnout, protože nemůžete operovat padesát lidí naráz,“ vylíčil svou zkušenost.
Válečná zranění
Spousta zranění, které museli zdravotníci a lékaři ošetřit, připomínala spíše válečné rány. Lidé byli do nemocnic odváženi s rozpáranými břichy, prostřílenými hrudníky a velkými krváceními. Útočníci podle doktorů použili zbraně s náboji, které mají za cíl způsobit co největší škodu.
Pět obětí pařížského útoku: policista, právník, ale i počítačová grafička |
„Většina lidí měla střelná zranění, kulky prošly skrz naskrz. Byl to hrozný pohled,“ svěřil se AFP jeden z chirurgů z nemocnice Lariboisiere, který si nepřál být jmenován. Na osmi z dvanácti operačních sálů nemocnice tak probíhalo souběžně několik operací. Těm se museli podrobit pacienti se zlomenými čelistmi, rozbitými končetinami a prasklými lebkami. Dle Juvina většina obětí, kteří byli v Baclatanu střeleni, přežila jen díky tomu, že byli mladí a zdraví.
Fyzická zranění přitom nebylo to jediné, s čím se museli doktoři vypořádat. „Byli tady i pacienti s psychickými újmami na zdraví,“ nechal se slyšet Juvin. „Prohlédli je psychiatři, ale byli požádáni, ať se vrátí a podstoupí další psychologické poradenství.“
  |
Apatie přeživších
Co však všechny doktory překvapilo nejvíc, byla velká apatie zraněných. Mnozí z nich líčí, že lidé byli v tak hlubokém šoku, skoro jako kdyby byli pod silným vlivem drog. Jeden doktor například vzpomíná na třicetiletého muže s prostřelenými játry. Jediná věta, kterou od něj doktoři slyšeli, byla: „Je to vážné?“
„Jako kdyby byli zkamenělí. Nevyjadřovali normální emoce,“ popsal Dominique Pateron, vedoucí záchranné služby v nemocnici Saint-Antoine v Paříži.
„Viděli strašlivé věci,“ přitakává i Juvin. „Bude to běh na dlouhou trať.“
