Zároveň je na něm ale znát péče architektů a drobné změny, které se v rámci rekonstrukce udály. Stojí za nimi studio A8000 a jeho autorský tým Martin Krupauer, Hana Chalupská, Richard Valek, Petr Hornát, a Ondřej Ženožička.
Patrné je vyčištění prostoru od vizuálního smogu, vše má mnohem jasnější řád a pravidla. A to i když zde stále zůstává poměrně dost reklamních obrazovek.
Svůj řád má nyní i to, co je na řadě nádraží zjevně bez jakékoliv kontroly – nápojové automaty. Zde dostaly se zbytkem sladěný „domeček“ a fazonu mají i výdejní boxy kurýrní služby.
Právě v detailech je kouzlo toho, že budova sice vypadá navrácená do původního stavu, ale stejně je úplně jiná, než byla dřív, a je přizpůsobena současným požadavkům.
„Rekonstrukce památky, která dodnes plní svou funkci, je pro architekta výzvou. Nároky na plnění dopravní funkce se za téměř 120 let výrazně změnily, ale máte stále stejný objekt, do kterého musíte vše umístit,“ popisuje Chalupská.
Konečně pořádná rekonstrukce. Českolipské divadlo dostalo důstojný kabát |
Ve výsledku nic nevypadá zastarale, naopak řada detailů je vyloženě moderních a sladěných mezi interiérem i prostorem před nádražím.
Budova nádraží byla vystavěna v roce 1908 v historizujícím novorenesančním stylu podle návrhu Gustava Kulhavého.
Před budovou je bariéra v podobě vytížené silnice, z tohoto pohledu připomíná pražské hlavní nádraží. Místu by slušel přechod přímo od vchodu nádraží, nyní je sto metrů stranou. I to je ale úspěch, dříve se muselo podchodem.
