proč pořád musí být v ekonomice růst. Proč nestačí pouze udržovat tstejné tempo a přelévat pouze dispozice? Kam až porosteme? Do nebe nebo do pekla?
Čím dál realističtější je bruselská cesta do tmavého!
Buď se eurozóna rozpadne nebo po prorůstových pokusech skončí celý EU komplex na průměrné životní úrovni svých postkomunistických států.
(A nastane to, co mnozí z nás před 89 říkali v debatách rakouským návštěvníkům: "Žádná hrůza, vy na nás počkáte!")
Keby sa Francúzsko, Španielsko, Portugalsko, Grécko a možno aj Taliansko zbavili eura a zaviedli si vlastné meny, väčšina problémov, ktoré teraz musia riešiť, by sa vyriešila sama.
Zvýšené deficity by neboli až taký problém, pretože by v dlhodobom horizonte premietli do znehodnotenia vlastnej meny a zvýšenej inflácie. Slabšia mena by brzdila import a naopak podporovala export, čím by pozitívne pôsobila na rast HDP.
Silné euro v slabých južanských ekonomikách je ako dať motor z Ferrari do Fabie. Zdanlivo to vyzerá úžasne, ale je len otázkou času, kedy také auto vyletí z cesty. Pretože silný motor nestačí, auto potrebuje mať aj špeciálny podvozok, brzdy atď.