130 let
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Reuters

Sáčková revoluce. Igelity by mohly skončit, nahradí je udržitelné alternativy

Ekonomika
  •   14:44
Typické svačinové sáčky v budoucnu už možná nebudou nebudou z plastu ani dalších materiálů, které mohou negativně dopadat na životní prostředí. Mnozí výrobci totiž přivádí do praxe alternativy, které klasické igelitové pytlíky nahrazují. Experimentují kupříkladu s uhličitanem vápenatým.

Mezi takové firmy se řadí třeba švýcarská společnost Cuétara Foods, která se už léta věnuje výrobě sušenek, keksů nebo krekrů, jež následně vyváží do celého světa. S nápadem alternativních obalových materiálů přišel před časem tehdejší generální ředitel této společnosti pro americký trh Florencio Cuétara.

„Zrovna jsem plaval ve Středozemním moři, když mi najednou do obličeje přistál plastový sáček od sušenek. Začal jsem proklínat toho, kdo jej po sobě neuklidil. Pak jsem si ale všiml, že jde o jeden z mých sáčků, poněvadž na něm bylo mé příjmení,“ okomentoval kuriózní situaci Cuétara.

Zajímáte se o původ sáčků, které používáte?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00středa 5. dubna 2023. Anketa je uzavřena.

ne901
ano212

Řada sáčků se v dnešní době vyrábí i z polymerních materiálů, které stejně jako třeba ty z plastu mají hned dvě velká negativa. Vyrábí se totiž z ropy a v přírodě se takové obaly nikdy nerozloží, což inovátorským firmám vadí.

Sáčky i na kávu či rýži

Cuétara se nad sáčkem rozčílil v roce 2015 a tato událost odstartovala jeho pouť za hledáním nového obalového materiálu, který nebude nijak souviset s fosilními palivy. V roce 2019 se svým přítelem Russem Petriem založil společnost Okeanos a spolu vsadili na vlastnosti uhličitanu vápenatého. Ten začali využívat k výrobě sáčků na kávu, sůl, rýži, svačiny nebo na obaly pro květiny.

Sáčky na bázi uhličitanu vápenatého jsou podle společníků pružné, lehké a zároveň plavou na vodě. Už brzy po prvních zveřejněných vzorcích začali jejich metodu využívat v dalších patnácti státech světa, a to třeba i v Indii, Kanadě, USA nebo Brazílii. Uhličitan vápenatý tvoří asi 70 procent takového sáčku. Za zbytkem pak stojí zejména pryskyřice.

„Mnoho lidí nás už několikrát označilo za blázny,“ uvedl pro agenturu Bloomberg Cuétara.

Kartonové krabice nevyšly

Ve světě ale v žádném případě nejde o anomálii. Podobnou společnost před časem založil třeba i Sean Mason spolu s Markem Greenem. Zakladatelům firmy Two Farmers trvalo pět let, než objevili obalový materiál, který by byl biologicky rozložitelný a zároveň udržel jejich chipsy dostatečně křupavé.

„Je jasné, že jednorázové plasty přírodě nesvědčí. Poškozují krajinu i moře,“ řekl podnikatel.

Mason a Green chtěli nejprve vsadit na kartonové krabice, s čímž ale nepochodili. „Brzy jsme si uvědomili, že bychom dovnitř balení stejně museli dát plastový sáček. Jinak by totiž brambůrky nezůstaly dostatečně čerstvé,“ myslí si Mason.

Nakonec vsadili na fólie z eukalyptové celulózy a v roce 2019 proto představili bramborové lupínky ve stoprocentně kompostovaném obalu. Jejich sáčky se v průmyslových kompostérech rozkládají 11 týdnů a v domácích systémech pak maximálně 36 týdnů.

Firmy, které k bezplastovým obalům zatím nepřecházejí, mohou být k něčemu takovému v budoucnu stejně přinuceny. Tlak se dá očekávat třeba ze strany Evropské unie, která už v loňském roce představila návrh pravidel, jež mají zajistit znovuvyužití balících materiálů, jejich recyklaci nebo kompostování. Navrhované normy by zároveň mohly omezit přebytečný volný prostor v baleních.

Autor: jla