5. února 2019 7:00 Lidovky.cz > Byznys > Právo a justice

Pro oddlužení bude důležitá ochota, ne kolik dlužník splatí, říká poslanec Nacher

Poslanec Patrik Nacher. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Poslanec Patrik Nacher. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

PRAHA Patrik Nacher (45) jako poslanec (ANO) prosadil do novely insolvenčního zákona pozměňovací návrhy tzv. "1+1", na základě kterého se částka, kterou dlužník měsíčně platí dělí mezi věřitele a insolvenčního správce. To má zamezit případům, kdy veškeré peníze jsou na náklady správce a věřitelé nejsou uspokojováni.

Ve spolupráci s poslankyní Taťánou Malou (ANO) a Markem Výborným (KDU - ČSL) stojí za řadou dalších pozměňovacích návrzích tzv. oddlužovací novely. Zákon prošel sněmovnou a prezident Miloš Zeman jej minulý týden podepsal.

Současně je Necher známým jako bojovník proti různým bankovním poplatkům, pravidelně pořádá veřejnou anketu Nejabsurdnější bankovní poplatek. Provozuje server www.bankovnipoplatky.com.

LN: Jedním ze způsobů oddlužení je pětiletá varianta, u které je v tzv. oddlužovací novele uvedena 30procentní hranice v rámci oddlužení. Jak přesně bude v praxi tato hranice fungovat?
Třicet procent sice v zákoně stále zůstává, ale není to bariéra ani na vstupu ani na výstupu z oddlužení. Je to motivační hranice, které by měl dlužník dosáhnout, ale když jí nedosáhne, tak to neznamená, že nebude oddlužen. Znamená to, že pokud této hranice dosáhne, tak se bere za téměř automatické, že je oddlužen. Pokud jí nedosáhne tak soud, který rozhoduje na konci procesu ve všech případech, bude jen detailněji zkoumat, zda dlužník vyvinul veškeré úsilí. Pokud do oddlužení jdou dlužníci s čistým svědomím a poctivým záměrem, tak budou oddluženi i když dosáhnou jen 15 procent, ale za podmínky, pokud udělali maximum.

LN: Lze to chápat tak, že pokud člověk umoří třeba jen 11 procent dluhů bude mít úplně stejnou šanci být oddlužen jako člověk, který splatí jen 28 procent závazků? Jak lze do budoucna predikovat, co se stane za pět let, aby lidé, kteří se rozhodli do oddlužení vstoupit, měli jistotu, že skutečně budou oddluženi?
Ten, kdo má ochotu a schopnost splácet, není u něj nepoctivý záměr – třeba neodklání část peněz a dělá maximum pro splácení, tak bude oddlužen bez ohledu na to, kolik splatí procent. Vyvinutí veškerého úsilí má výchovný efekt. Míra veškerého úsilí neznamená jen, že člověk přizná všechny své příjmy. Pokud je člověk vystudovaný překladatel, ale pracuje na kase v samoobsluze, tak nevyvíjí veškeré úsilí, protože by mohl splácet více. Bude tak potřeba, aby i insolvenční správce dělal maximum pro tuto kontrolu.

LN: Insolvenční správci však spravují oddlužení dlužníkům z celé republiky – díky pobočkám. Jak mají insolvenční správci zvládnout dodržovat takový přísný dohled? Novela na ně klade daleko více povinností, třeba právě detailní zkoumání, že skutečně dlužník vyvinul veškeré úsilí. Budou to zvládat?
Už nyní insolvenční správci mají vůči dlužníkům řadu povinností. Se vším se dá ale pracovat – třeba už na bázi odměňování, které by mělo být více motivační, aby byli insolvenční správci více aktivní. Odměňování by se mělo změnit nejen směrem dolů, ale i směrem nahoru ve vztahu k náročnosti jejich činnosti. Insolvenční správci jsou na druhou stranu odbřemeněni od zbytečné byrokracie, třeba soud budou informovat pouze, pokud dojde k nějakému negativnímu trendu u dlužníka.

LN: Jaký byl motiv zavedení systému 1+1? Tedy, že dlužník musí být schopen zaplatit věřiteli stejnou částku jako insolvenčnímu správci. Novela je překládána tak, že dlužník může do oddlužení vstoupit jen, pokud má 2 x 1089 korun – stejnou částku pro věřitele a pro insolvenčního správce.
Můj motiv byl veden pozitivním snahou a cílem. Chtěl jsem, aby insolvenční správce, který je z určitého úhlu pohledu prostředníkem, takovým kurýrem mezi dlužníkem a věřitelem, při přenosu peněz mezi dlužníkem a věřitelem, neuzmul všechny peníze, věřiteli by nepřišlo nic a dlužník by byl přesto oddlužen. To bychom vytvořili systém pro systém samotný.

LN: Systém odměňování insolvenčních správců by měl být nějak změněn? Jak?
Odměňování insolvenčních správců lze měnit změnou vyhlášky ministerstva spravedlnosti. Očekávám tedy, že paralelně s platností nového insolvenčního zákona, a na základě zkušeností s novým modelem, ministerstvo připraví novou vyhlášku. U splátek, které jdou pod dva tisíce, tak úměrně tomu sníží odměnu insolvenčního správce. Pak bude formát 1+1 dávat smysl. Tak by třeba u člověka, který má na splácení jen třeba 1200 korun, odměna správce byla 600 korun a 600 korun by šlo věřiteli. Insolvenční správci by dále měli být více motivováni, a to zejména směrem, kterým se nikdo nezabýval – dnes insolvenční správce nemá motivaci razantně jít po dlužnících, kteří mají nepoctivý záměr. Proč? No protože v momentě odhalení takový dlužník vypadne ze systému a insolvenční správce přichází o odměnu. Prostě si to říká o jinou konstrukci odměňování správců, jednak vedoucí k tomu, aby nenastaly situace, že senior a handicapovaný nebude mít ze svého důchodu 2 x 1089 korun a jednak je motivovat odhalovat nepoctivé záměry a odklánění peněz dlužníků.

LN: Zároveň cílem novely bylo oddělení seriózních věřitelů od lichvářů. Jak přesně?
K k tomu směřoval pozměňovací návrh, který mění pořadí uspokojení pohledávky. V momentě, kdy příslušenství jistiny je větší než jistina samotná, tak se obrací pořadí a splácí se jistina, a z jejího příslušenství se stává podřízená pohledávka. To se ale nedotkne seriózních věřitelů, ale lichvářů. Samozřejmě může někdo namítat, že lichváři už dávno příslušenství a jistiny změnili v novou jistinu, ale nemůžeme prostě odchytiti úplně všechny nepoctivé věřitele a vyřešit všechny situace, které mohou nastat. To v praxi není reálné.

Zároveň jsme se snažili vyjít vstříc věřitelům tím, že jsme prodloužili dobu přihlášení pohledávky. Dnes je na to lhůta 30 dní, změnili jsme jí na 60 dní. Krátká lhůta totiž znevýhodňovala zejména věřitele, kteří jsou fyzickými osobami.

LN: Novela zavedla možnost oddlužení po třech letech, pokud dlužník splatí 60 procent pohledávek, další variantou pětiletá lhůta, kde je motivační hranice 30 procent. Musí už dlužník už při vstupu do oddlužení přesně vymezit, jakou variantu volí? Nebo ji může v průběhu doby změnit?
Dlužník by měl na začátku procesu určit svojí strategii. U tříleté varianty musí vědět, že dokáže uspokojit alespoň 60 procent, ale u pětileté varianty právě žádná vstupní bariéra není. Každá varianta má jinou koncepci. Dokážu si představit, že člověk přejde z tříleté varianty do pětileté, ale naopak si to moc představit neumím. Ale uvidíme, co ukáže praxe.

LN: Se dnem účinnosti novely zvýší také částka, která dlužníkům zbyde. O kolik?
To je právě další věc, která celou myšlenku novely dokresluje. Zvýší se částka, od které se věřiteli hradí všechno. Dnes je to tak, že kdo vydělává více než 16 072 čistého, tak zbytek jde věřiteli ze sta procent. Tato částka by se měla zvýšit na 25 715 korun . Pokud budou dlužníci více vydělávat, tak jim více zůstane. Tak budou dlužníci i více motivováni. Dnes jsou tito demotivováni a já se jim ani nedivím. Dosud to bylo tak, že jim z 15 nebo 25 tisíc zůstalo stejně. Insolvenční správce pak bude mít zásadní úkol – zkoumat, zda dlužník skutečně vyvinul veškeré úsilí, aby dluhy po dobu oddlužení splácel. Spadat do toho bude i to, zda člověk skutečně využívá všech možností, které má vzhledem ke svému vzdělání či kraji, městě, ve kterém žije. Tedy například to, že vysokoškolsky vzdělaný člověk nebude pracovat v samoobsluze, byť by mohl získat lepší práce a své věřitele lépe uspokojit.