by se mělo psát. Vzpomínám si, to mně bylo asi 9 let, když jsme jeli s tátou autem a před námi byla bouračka. Na silnici byly rozházené a rozdrcené pomeranče a já začal křičet: "Krev, krev! Jeď pryč!." A táta mne sjel jako málokdy. Jednak mně vysvětlil, že jde o pomeranče, ale hlavně, že i kdyby to byly krev a třeba i kusy těl, musím vyskočit, pomáhat, poskytnout první pomoc a ne hystericky povykovat a utíkat pryč. Všem obyčejným hrdinům tak musím vyjádřit hlubokou úctu.