Při hodnocení jednotně zaváděných evropských norem je dobré rozlišovat především charakter korigované činnosti. Doprava principielně vždy pojila lidi s lidmi, napříč hranicemi k nim šířila pokrok, všemožné výdobytky, kulturní hodnoty. Pokud by důsledkem Unií nově stavěné, k nám pak legitimně prodloužené, vyšší "laťky odbornosti" bylo jen navýšení byrokracie a umělých barier, těžko hovořit o zlepšení. Lze však vůbec takový scénář uvažovat v oboru úzce specifickém, bohatými zkušenostmi řízeném a rozvinutém, jako je evropská železniční přeprava? Spíš jen v oportunistických až demagogických scénářích.
V cílech dosud realizovaných souladů normativů v oblasti tak výsostně technicky prozkoušené, jakou již je traťová logistika, můžeme prakticky vždy sledovat převažující trend k vyšší srozumitelnosti a zjednodušení komunikačních soustav (např. podobnost našich a německých návěstních a signálních pravidel). Není asi třeba velmi zdůrazňovat, že zřetelnost těchto základních oborových výrazů i signálů všem účastněným v mezinárodním dopravním styku (tj. přes hranice států), je klíčová pro udržení bezpečnosti provozu. Z toho se myslím logicky odvíjí předpoklady dalšího proškolení, u nějž však je důležité podtrhnout, že stávající možnosti strojvedoucích k výkonu povolání na vnitrozemských tratích dál neomezí. Nové licence naopak další možnosti rozšiřují pro zaměstnance, kteří jsou schopni a ochotni si zvyšovat svou odbornost.
Jistě je na místě ve schvalovacím procesu klást i kritické argumenty, materiál tříbit, vyloučit možné zmatky, a (spíš už na parketě prováděcích předpisů) hledat rozumné hranice náročnosti - stačí např. "jen" znalost oborového slovníku, či rovnou jazykové státnice?
Přesto se v základu nemylme: stále vyšší nároky a požadavky, které přináší technologický pokrok, si zkrátka vždy vyžádají i vyšší odborné znalosti. Nakonec, měl by nás po dvaceti letech integračního procesu překvapovat
požadavek, domluvit se jednotnou řečí v profesionálním mezinárodním styku?
Jsem si jistý, že u ČD to překvapí kde koho... :-D