V sobotu se rozdávaly ceny nejstarší, které uděluje kritická obec – Ceny Alfréda Radoka. Tu hlavní – za inscenaci – si odnesl Miroslav Krobot za Muže bez minulosti. Vprvní třetině roku nastane chvíle, kdy se hodnotí umělecké úsilí toho předchozího; že je to pokaždé činnost velice subjektivní a o spravedlnosti nemůže být ani řeč, je nabíledni. Ono vůbec divadlo i jiné umělecké druhy toto slovo nemívají ve slovníku. Přesto existují mechanismy, pomocí nichž se lze dobrat určité výpovědi o daném oboru.
Ceny Alfréda Radoka jsou ty, které se dobraly vcelku přijatelného systému. Udělují se v osmi kategoriích na základě ankety, kterou vyhlašuje časopis Svět a divadlo, redakce oslovuje osoby souvisle píšící o divadle. Ve výběru je demokratická, a pokud tedy někdo žehrá, že vzorek kritiků je pro to či ono nevyhovující, měl by si uvědomit, že sotva můžeme být jiní, než jací jsme. Letos se zúčastnil rekordní počet 78 lidí, v tomto zvýšeném počtu se nejspíš odráží i nástup mladých pisatelů. Hlasy se tedy sečtou, a kdo má nejvíc, vyhrává. Jak prosté, že? Kupodivu málokdo v tuzemské olympiádě cen se tímhle principem řídí.
Umění není skok do výšky Rozhodně lze souhlasit s šéfredaktorem Světa a divadla Karlem Králem, když říká, že v tomto jsou Radokovy ceny výjimečné. „Nerozhoduje se o nich v zákulisí, skrytě. To ovšem neznamená, že jsou výsledky spravedlivější. Nejsou. Protože umění není skok do výšky. Když se například v českém divadle urodí tolik dobrých inscenací jako loni, mohla by i těch nejlepších být hned celá řada. Třeba Korespondence V+W a Spílání publiku 2010. Jistě i Věc Makropulos a Káťa Kabanová a pro mě klidně taky Dealer’s Choice, Macbeth, NoD Quijot, Pixy, Démonův pramen nebo Moje první encyklopedie. Přesto si to vítězství Dejvické divadlo s Mužem bez minulosti zaslouží,“ soudí Král.
O letošních cenách, které se udělovaly v Divadle Komedie, se jako vždy lze podrobně poučit v prvním čísle Světa a divadla z letošního roku a každý si může zkontrolovat, kdo jak hlasoval. Například inscenace Miroslava Krobota Muž bez minulosti zvítězila s přehledem, neboť ve srovnání s první trojicí obdržela víc než dvojnásobek hlasů. A nezapomeňme, že její premiéra byla už v lednu 2010, tedy skoro rok před hlasováním, a přesto na ni nikdo nezapomněl. V pořadí druhý titul – Korespondence V+W Jana Mikuláška – třeba mohl doplatit, že dosud nebyl uveden v Praze (20. 3. bude ale k vidění v Divadle v Dlouhé), ale tak to prostě chodí, podobně třeba bodují inscenace, které se dostanou na festival, kde se většinou kritická obec vyrojí ve větším počtu a podobně. Prostě „spravedlnost nenajdeš tam žádnou“, jak zpíval svého času Pavel Dobeš o Anglii. Že loni skutečně bylo z čeho vybírat, vlastně svědčí až „čtvrté“ místo slavného Roberta Wilsona s Věcí Makropulos, Ostatně názory na tuto inscenaci zahrnují hodně vypjaté polohy – od znechucení až po zbožnění. Jinak se skrovně hraný Karel Čapek po velmi dlouhé době dostal na výsluní – na pátém místě figuruje jeho Hordubal podle J. A. Pitínského, který vznikl v brněnské Huse na provázku.
Asi bude těžko někdo popírat, že se z ankety i přes různé výhrady a nářky na pragocentrismus přece jenom nevyklube zpráva o stavu na českých jevištích. Věčně rozhádaná a rozdílným estetickým vnímáním se vyznačující kritická obec se nakonec v základních hodnotových kritériích přece jenom shodne.
Zajímavé je, že v kategoriích hereckých výkonů nejsou rozdíly v hlasování tak markantní, mezi prvními třemi herečkami šlo vždy o jeden hlas. Cenu si odnesla Ivana Uhlířová za psychologickou studii Alžběty v inscenaci hry Ödöna von Horvátha v těsném závěsu s Kateřinou Winterovou a Marií Málkovou. O něco větší náskok měl první David Novotný před Vladimírem Hauserem a Jiřím Štěpničkou, kteří se dělili o druhé a třetí místo. A David Novotný v poslední době vyzrál v originální typ herce, jehož civilní projev se vyznačuje senzitivností i potřebnou razancí. Zasloužená je i cena pro jeho domovskou scénu – Dejvické divadlo, které i když dávno překročilo oněch pověstných sedm let, kdy bývá divadlo na vzestupu, si stále udržuje vysoký standard a překvapuje. Naposledy herecky výtečnou inscenací Dealer’s Choice, jež se v anketě také objevila.
Ceny Alfréda Radoka si s nedostatkem peněz poradily tak, že nepořádají žádné bombastické ceremoniály, ale komorní podvečer v jednom z oceněných divadel. Tak tomu bylo i letos. Ale přece jenom je zvláštní, že právě tyto ceny, které jsou nejstarší a divadlo posuzují komplexně a v rámci možností i průhledně, se postupně dostaly do pozice Popelky. Anebo je to v domácím prostředí naopak typické?
***
Ceny
Alfréda Radoka
* Inscenace:
Aki Kaurismäki: Muž bez minulosti
režie: Miroslav Krobot
Dejvické divadlo Praha
* Ženský herecký výkon:
Ivana Uhlířová – Alžběta
Horváth: Víra, láska, naděje
Divadlo Komedie
* Mužský herecký výkon:
David Novotný – Muž
Muž bez minulosti
* Divadlo:
Dejvické divadlo Praha
* Poprvé uvedená česká hra:
Petr Zelenka: Očištění
JD České Budějovice
* Scénografie:
Robert Wilson
Karel Čapek: Věc Makropulos
Národní divadlo Praha
* Hudba:
Aleš Březina (Věc Makropulos)
* Talent roku:
Štěpán Pácl – režisér
