Přežije, či nepřežije euro současnou krizi důvěry ve schopnost některých zemí eurozóny splácet své závazky? Část evropských spotřebitelů má jasno: jenom na eura spoléhat nebudeme a raději si vytvoříme vlastní platidlo. Rozhodně však nejde o návrat marek, šilinků, franků či drachem. Například na jihu Německa se platí podomácku vyrobenými papírovými poukázkami s názvem sterntaler, ve francouzském městečku Pézenas je to zase occitan a ve španělském okrese Axarquía se používá axarco.
Britský deník Guardian zase na konci září informoval o úspěšném školním projektu, který spočíval v založení vlastní peněžní jednotky – chiemgauer –, která měla studentům demonstrovat, jak funguje reálný oběh měny. Nové peníze se ujaly natolik, že je lidé považují za alternativu lepší eura. Mohou s nimi platit u 600 obchodníků a dokonce si k nim u tamních záložen mohou pořídit kreditní kartu.
Fenomén lokálních měn se neomezuje jen na eurozónu, alternativní platidla vznikají i v dalších zemích. Ve Velké Británii se vedle liber v některých oblastech používají lewes a brixton pound, v Jihoafrické republice lze použít platidlo s názvem ora a v americkém státě Massachusetts zase berkshares.
Tím však výčet alternativních platebních nástrojů, nejčastěji známých pod názvem místní měny, nekončí. Jestliže v roce 1990 jich na světě fungovalo přibližně sto, v roce 2008 jich americký Worldwatch Institute napočítal čtyři tisíce. I proto se rozhodla ČESKÁ POZICE tomuto tématu věnovat několikadílný seriál.
Stimulace spotřeby
Proč se výrazně zvýšil zájem o místní měny v době intenzivní globalizace a v posledních letech i ekonomické krize, je zřejmé. Jelikož je přijímá jen omezená skupina obchodníků v určitém regionu, brání odlivu peněz, a naopak povzbuzují spotřebu místních produktů a služeb. Zprostředkovaně tím zvyšují i zaměstnanost.
I proto vznikly nejúspěšnější systémy místních měn právě v období velkých vojenských konfliktů a Velké hospodářské krize ve třicátých letech. (Těmto historickým příkladům, jako je experiment v rakouském městě Wörgl či německý systém Wära, se budeme věnovat v dalším dílu seriálu.) Další přínos místních měn vidí jejich zastánci i ve zkrácení dopravních cest zboží, což vede k menší zátěži životního prostředí.
Místní platidla si svou hodnotu zachovávají pouze po dobu několika měsíců a k prodloužení jejich platnosti je třeba zakoupit a nalepit kolekMístní měny mají oproti oficiálním platidlům ještě jednu velkou výhodu – obíhají mnohem rychleji, což vede k další podpoře hospodářského oživení. Většina systémů lokálních peněz je totiž založena na teorii hospodářství ekonoma Silvia Gesella, která požaduje, aby si peníze v zájmu zachování stabilního výkonu hospodářství udržely svou hodnotu jen po omezenou dobu.
V praxi to nejčastěji funguje tak, že místní platidla si svou hodnotu zachovávají pouze po dobu několika měsíců a k prodloužení jejich platnosti je třeba zakoupit a nalepit kolek, jehož cena se pohybuje v řádu procent nominální hodnoty bankovky. To nutí konzumenty k utrácení získaných prostředků namísto jejich hromadění, čímž se zrychluje peněžní oběh.
Kupony místo peněz
Jak systém místních měn funguje? V první řadě nejde o skutečné peníze, ve většině států mají samozřejmě monopol na vydávání peněz centrální banky. Proto iniciátoři systémů lokálních měn oficiálně nemluví o penězích, ale o kuponech či poukázkách, jejichž oběh funguje mezi členy jakýchsi spolků spotřebitelů a firem, které se zavážou tyto poukázky přijímat. Nejčastěji bývají vydávány v paritě s oficiální měnou, za kterou jsou směnitelné, i když zpravidla s určitým diskontem. Součástí systému také bývá, že část z hodnoty obíhajících místních peněz bývá určena na dobročinné účely.
Klasickým příkladem místní měny je systém spuštěný letos v červnu v německém Darmstadtu. Jeho iniciátorem se stal zdejší Institut pro praxi a filozofii, který vydává kupony s názvem regio o hodnotě 5, 10 a 20 eur. Jsou určeny jen pro členy spolku, kteří za ně musejí uhradit odpovídající částku v eurech. Získané kupony platí tři měsíce, a pak ztrácejí 2,5 procenta hodnoty, což odpovídá hodnotě kolku, který je třeba na kupon nalepit k prodloužení platnosti. Chtějí-li firmy kupony směnit zpět za eura, pět procent zůstane spolku na charitativní účely.
Úspěch, ale i krach
A právě možnost podpořit dobročinné aktivity je pro mnohé firmy – kromě ekonomických benefitů – důvodem, proč se podílet na takovém systému. „Zapojí-li se více obchodníků, dá se dohromady částka, která už něco ovlivní,“ řekl listu Frankfurter Rundschau Klaus Ripper z darmstadtské prodejny biopotravin.
Místní měny se lépe uchytí na venkově, kde pocit sounáležitosti a potřeba lidí podpořit region bývá větší než ve velkých aglomeracíchNa startu regia v Darmstadtu se podílelo devět firem a desítka spotřebitelů. Nyní je to již 27 konzumentů a také počet firem narostl o dvě. Celkem zde obíhají kupony v hodnotě téměř 1600 eur. Zda se regio stane pevnou součástí peněženek místních spotřebitelů, bude záviset zejména na schopnosti přilákat dostatečný počet zájemců akceptujících místní měnu. Právě to rozhoduje o životaschopnosti nově vytvořené platební jednotky.
I proto se – alespoň dle zkušeností z Německa – místní měny lépe uchytí na venkově, kde pocit sounáležitosti a potřeba lidí podpořit region bývá větší než ve velkých aglomeracích. Nejúspěšnějším systémem se tak v Německu stal již zmiňovaný chiemgauer z okolí jezera Chiemsee na jihovýchodě Bavorska. Loni tam lidé za tuto místní měnu nakoupili zboží v hodnotě pěti milionů eur.
Místní měna samozřejmě neznamená automatický úspěch, ale i případný krach. Například v hlavním městě Německa skončilo platidlo s názvem berliner a v hesenském téměř 80tisícovém městě Giessen se zase neuchytila měnová jednotka justus.
