Středou se uzavřela kauza jmenování literárního kritika Martina C. Putny profesorem. Zeman nejprve minulý týden oznámil ministrovi školství Petru Fialovi, že Putnovu profesuru nepodepíše. Veřejnosti oznámil, že důvody pro toto rozhodnutí jsou tak strašidelné, že jejich zveřejněním nechce Putnu ponižovat a nechá si je případně až k soudu. Následně vysvětlil, že neuznává aspiranty na profesuru, kteří nosí transparenty s nápisem „Katolické buzny zdraví Bátoru“. Jiný důvod nepřednesl ani na středeční tiskové konferenci, kde jmenování Putny nakonec odkýval.
Bohužel stále nevíme, zda Zemanovi vadí, že se někdo hlásí ke své víře, nebo ke své sexuální orientaci. Onen jeden vulgární výraz totiž Zemanovi, jehož potřeba pokoušet se o co nejhrubší humor („knížata zdegenerovala, protože na rozdíl od nás zemanů neznásilňovala nevolnice“) hraničí s obsesí, určitě vadit nemůže.
Faktem zůstává, že prezident žádné tajuplné důvody, proč by neměl souhlasit se jmenováním Putny profesorem, neměl. Navrací se tak vzpomínka na Zemanovy proslulé kufříky plné tajných informací, které dokazovaly, že se někdejší prezident Václav Havel s bývalým ministrem vnitra Janem Rumlem pokoušejí o státní převrat. Šlo samozřejmě o snůšku nesmyslů, jejichž pochybnou hodnotu nerozeznal jen sám Zeman. Strašit veřejnost několik dní něčím děsivým, co nakonec ve skutečnosti nemá žádnou relevanci, je ubohé a prezidenta nedůstojné.
Zdalipak Zeman ví, co kde říká?
Prezident také zdůraznil, že si Putny neváží. Při pohledu na způsob, jakým se Zeman dostal ke své funkci (kdy i Nejvyšší správní soud konstatoval, že lhal), by leckdo mohl říct, že si Zemana také neváží. Dost lidí s tímto pocitem se jistě nacházelo i 8. března ve Vladislavském sále – jenže to ještě není dostatečný důvod odepřít Zemanovi přísahu na Ústavu České republiky, a složit tak prezidentský slib. Putnu ale na rozdíl od Zemana ještě žádný soud za lháře neoznačil.
Zeman mimochodem přísahal na Ústavu, která mu nedává ani o milimetr větší pravomoci než prezidentům předchozím. Nemá tak sebemenší právo argumentovat, že oproti svým předchůdcům nebude on svůj „podpis přímo voleného prezidenta“ připojovat k návrhům na jmenování profesorů automaticky. Což je ovšem Zemanovi jedno.
Nelze čekat, že by se ve svém věku nějak příliš měnil. Ale možná by stačilo pamatovat si, co kde říká. „Jako prezident České republiky jsem povinen být nadstranický. Jako občan Miloš Zeman si přeji vítězství sociální demokracie v příštích volbách.“ Formulka, kterou pronesl na sjezdu ČSSD, kam byl pozván jako prezident republiky (nikoli jako občan Miloš Zeman) a kam dorazil státním (nikoli občanským) vrtulníkem.
Jestliže může nejsledovanější a nejcitovanější osoba republiky oddělovat svou funkci od svých občanských aktivit, a těmito občanskými aktivitami ovlivňovat chování 2,7 milionu svých voličů – proč bychom to měli zapovídat jednomu akademikovi, který má daleko menší publikum?
