Ikdyž jsou na tom USA co se týče skutečné demokracie mnohem dále než my, o výstavní demokracii si mohou nechat jen zdát. Stejně jako i všude jinde na světě s výjimkou Švýcarska a Lichtenštejnska tam nevládnou občané (demokracie - demos kratos - vláda občanů), ale politické strany. Na celé volební období vždy jen jedna, ale přece. Mají jen jednu nepopiratelnou výhodu a to tu, že nemusí handlovat neschopné a zcela impotentní koalice, které se zákonitě rozpadají již během volebního období. Jsem jen zvědav, zda u nás současná koalice vydrží a nebo zda se rozpadne jako všechny před ní. Je to jev, který nás provází již od roku 1918 a je mi nepochopitelné, že za tak dlouhou dobu nikdo nesáhl zásadním způsobem do systému. Zvláště proto, že efektivní vzor (Švýcarsko) nejen existuje, ale i velice efektivně funguje. V USA to sice není stejné, ale podobné.
Současná koalice je nefunkční, i když jako funkční na venek zdánlivě vypadá, Babiš je unavený muž, který už nemá energii zakrývat hyperaktivitou nedostatky své inteligence a vládu v podstatě neřídí, protože už nemá žádné nápady a o funkčnosti nově sesmolených koalicí na opoziční straně nemá cenu spekulovat. Jestli se vůbec dostane do Sněmovny nesourodý slepenec ODS-TOP09-KDU/ČSL, což by byl malý zázrak, tak se rozpadne do půl roku po volbách a jestli nám pak budou vládnout Piráti se Starosty, což po rozečtení propadlých hlasů nastane, máme se na co těšit.
Výstavní demokracie? Leda oligarchistán.
Jako vždy brilantní analýza.
Joch to, na rozdíl od jiných, kteří se pokoušejí o totéž, opravdu umí.