Zřejmě nikdo jiný v České republice neví o Latinské Americe tolik jako iberoamerikanista Josef Opatrný, profesor Filozofické fakulty UK a vedoucí Střediska iberoamerických studií (SIAS). Koho jiného se ptát na vývoj a dění na kontinentě, který se díky celosvětově proslulé návštěvě prezidenta Václava Klause stal konečně i mediálně zajímavým...
ČESKÁ POZICE: Pane profesore, jak vnímají Chilané aktuální „incident“ s Klausovým protokolárním perem, o němž se v Česku tak hovoří?
OPATRNÝ: Je mi líto, informace, jíž jediné věnuje většina českých sdělovacích prostředků z celé cesty hlavy státu do Chile a Argentiny takové místo, není v Chile zdaleka považována za tak důležitou. U novinářů převažuje zájem o možnosti spolupráce i hodnocení snahy pana prezidenta přispět k rozvoji vzájemných vztahů. Což platí i o reakcích v Argentině, kde navíc skutečně vysoce ocenili Klausův španělský projev a velmi pochvalně se zmiňovali o kvalitě jeho španělštiny.
ČESKÁ POZICE: Jak často vyjíždějí čeští prezidenti do Latinské Ameriky?
OPATRNÝ: Jen zdřídkadky. Václav Klaus je vzácnou výjimkou; on již absolvoval velkou cestu brazilskou, kdy opakovaně mluvil o ekonomické stránce, tak říkajíc podniku, koneckonců je ekonom. V širším kontextu ovšem považuji za velmi důležité, že se alespoň někdo z vysokých představitelů ČR o Latinskou Ameriku zajímá. Vztahy by se měly rozvíjet. Ministerstvo zahraničí na to má ale asi opačný názor, poněvadž od roku 1992 bylo zavřeno šest či dokonce sedm českých ambasád v regionu. To je samozřejmě škoda, ale musím dodat, že nejde o české specifikum; velvyslanectví zrušily i některé skandinávské země, což může být potvrzením dojmu, že se část Evropy rozhodla obětovat region nové velmoci, Číně...
ČESKÁ POZICE: A ztráta evropských pozic hrozí?
Od roku 1992 bylo zavřeno šest či dokonce sedm českých ambasád v regionu
OPATRNÝ: Docela ano. Čína do devadesátých let – s výjimkou působnosti na Kubě – neznamenala v Latinské Americe ekonomicky ani politicky mnoho. Pak přišla změna. Čína argumentovala docela kuriózně, když zdůrazňovala, že je s Latinoameričany jakoby stejné krve, že oba regiony byly vykořisťovány Evropou a USA, bílými kolonizátory. Ale dnes se ukazuje, že – a to je Čína nejdůležitějším obchodním partnerem Chile či Brazílie... ještě před pěti lety to byly USA – si Čína počíná stejně jako dříve Evropané a Severoameričané. Projevuje zájem o úplně tytéž komodity jako Evropa někdy v 19. století: hlavně o suroviny a potraviny. Modernizační programy latinskoamerických zemí žádaly změnu ve struktuře obchodu a investic. Čína tvrdila: My vám v tom pomůžeme. Nyní je to jinak. Největší čínská jednorázová investice půjde během dvou tří let do chilské mědi – jsou to dvě miliardy dolarů na otevření nového dolu.
ČESKÁ POZICE: Oč má Čína stěžejní zájem, o ropu?
OPATRNÝ: Od roku 1998 se říká, jak je Čína velkým trhem pro jihoamerickou ropu. Ale zatím to naráží na velký problém – dopravu, neboť velké tankery neprojedou panamským průplavem. To je také jeden z důvodů, proč se přestavují a podstatně rozšiřují zdymadla panamského průplavu – z asi 300 na 427 metrů, aby měl dostatečnou kapacitu. Ale probíhají rovněž jednání mezi Čínou a Kolumbií o zřízení železnice, jež by spojovala atlantský a tichomořský břeh. Je to prezentováno jako otevření se čínskému trhu. Mluví se o investici osm miliard dolarů.
ČESKÁ POZICE: To by zainvestovala sama Čína?
OPATRNÝ: Samozřejmě. A také proto je plán pro Kolumbii tak přitažlivý.
ČESKÁ POZICE: To je tak trochu „kolonizační“ praktika, ne?
OPATRNÝ: Jistě. Tyto zájmy projevují Číňané i ve vztazích s nejbližšími partnery, to teď trochu přeháním, a sice u Brazílie, největší latinoamerické ekonomiky. Čínská přítomnost je i tam velmi výrazná – nesnaží se nakupovat jen nerostné suroviny či zemědělské produkty, ale i půdu. A je faktem, že třeba pro Argentinu je už velmi důležitým segmentem ekonomiky vývoz zemědělských výrobků do Číny; stejně tak Paraguay – typická je paraguayská soja, kde polovička produkce míří do Asie.
ČESKÁ POZICE: Dá se říci, že USA a Evropa v Jižní Americe zaspaly?
OPATRNÝ: Vaše otázka vypadá, jako by byla vypůjčena z titulku jedněch španělských novin, který zněl: „Zatímco USA spí“ a pojednával o tomto problému. Americký prezident Barack Obama nedávno Latinskou Ameriku navštívil. Výběr zemí je zajímavý: pochopitelně na prvním místě najdeme Brazílii, na druhém Chile a nakonec Salvador. To přece není žádná ekonomická velmoc, na rozdíl od té Brazílie a Chile, která je velmi důležitá jak hospodářsky, tak i politicky, protože je jednou z opravdových demokracií Latinské Ameriky a u Obamy s tím jeho důrazem na demokratické hodnoty, alespoň tedy formálním, hrál tento fakt jistě roli. Brazílie je nesporná, ale proč Salvador? Měl to být vzkaz malým zemím, nejen v regionu. Ať jste velcí nebo malí, USA s vámi budou jednat jako rovný s rovným. Navíc v USA žije spousta Salvadorců, ať legálně či nelegálně, a země doslova závisí na penězích, které domů posílají. I proto zahrnul prezident Obama Salvador do své cesty. Avšak učinil věc takříkajíc příznačnou pro onu krátkozrakou politiku USA: návštěvu zde zkrátil! Podívejte, chápu, že byla krize v Libyi a kdo ví co ještě, ale americká delegace nemohla udělat nic horšího, nežli zkrátit návštěvu právě v malém Salvadoru... Bylo to tam velmi citlivě vnímáno.
ČESKÁ POZICE: A v Chile zase prý Obama vzkázal, že tato země může být vzorem Libyi v přechodu od diktatury...
OPATRNÝ: Chilané byli velmi popuzeni. Srovnávat Libyi s Chile prostě nelze. Notabene: to, co Obama zdůraznil, tedy odpor k Pinochetovu režimu a přechod k demokracii, je ahistorický a nereálný postoj. Chile bylo vždy nestandardní zemí Latinské Ameriky. Jak v demokracii, tak i diktatuře. Bylo na světě málo diktatur, pokud nějaká, které si i na konci svého trvání udržely sympatie téměř polovičky svojí populace, jež projevila tyto sympatie v naprosto svobodném referendu. A když si vezmete samotné referendum – i to je přece příznačné. Pokud vím, neexistuje jiný diktátorský režim, který by vyhlásil referendum o své vlastní existenci – a Pinochet prohrál jen o pár procent! Ale i to ukazuje, že prezident Obama neví o historii vůbec nic.
ČESKÁ POZICE: Čím to, že se i navzdory armádě poradců dopustil takových přehmatů?
Obamu úplně zesměšnil Fidel Castro, když řekl, že mluví stejně jako J. F. Kennedy v roce 1961
OPATRNÝ: O poradcích stejně jako o politicích si nic moc pěkného nemyslím. Prostě neznají historii. Obamu úplně zesměšnil Fidel Castro, když řekl, že mluví stejně jako J. F. Kennedy v roce 1961. V reakci na Kubu, která se pro roce 1959 rychle proměňovala; došlo k vyhlášení pomoci Latinské Americe programem „Spojenectví pro pokrok“, jež měla zpočátku úspěchy, ale v roce 1968 program skončil krachem. V onom roce 1961 Kennedy skutečně mluvil tak jako Obama nyní, o nutnosti rovných vztahů a spolupráce. Protože Castro ví o historii evidentně víc než Obama, na podobnost projevů poukázal a ptal se: „Co se za půlstoletí změnilo? I ta rétorika zůstala stejná.“ To je smůla americké zahraniční politiky: USA mají ve světě moc požárů, které se snaží hasit a v zásadě neuhasí nic. V Latinské Americe jejich pozice skutečně slábnou. Možná že ne tak úplně politicky, stále jsou země, jež udržují nadstandardní vztahy: Brazílie nebo Kolumbie. Když si ale vezmete Mexiko, které je prakticky součástí amerického trhu, tak tam jsou jisté resentimenty – vztahy jsou korektní, ale rozhodně ne srdečné, řekl bych. Navíc vztahy mezi Mexikem a USA jsou poškozovány dvěma fenomény: ilegální migrací a obchodem s narkotiky.
ČESKÁ POZICE: Vídáme zprávy o stovkách mrtvých. Mohou tamní narkoválky ještě eskalovat?
OPATRNÝ: Eskalovat těžko, nevím kam. Ale zlepšení lze také těžko očekávat. V narkoobchodu jsou obrovské peníze. Pokus USA jej zlikvidovat tím, že ničíte dodavatele, je marný; musíte spíše zlikvidovat odbyt. Dejme tomu, že se zásahy proti vývozcům zdařily na jednom místě, v Kolumbii, kde se Američanům ve spolupráci s prezidentem Uribem podařilo omezit pěstování koky. Ale co dál? Produkce se přesunula do Peru, pak se přesune do Bolívie... To nemá šanci na úspěch. Jsou experti, kteří tvrdí, že počátek obchodu s drogami tkví v americké prohibici ve třicátých letech, kdy po kšeftování s nelegálním alkoholem potřebovala mafie najít další oblast podnikání A vybrala drogy.
ČESKÁ POZICE: Existuje nějaký expertní odhad, nakolik je produkce drog důležitá pro jihoamerickou ekonomiku?
OPATRNÝ: Odhady hovoří o neuvěřitelných deseti až třiceti procentech podílu na ekonomickém životě některých zemí. A také existují expertízy odhadující, kolik peněz přinese drogový obchod s USA – jde o desítky miliard dolarů ročně. Když si to přeberete, je jasné, že státy jako Mexiko, Guatemala a Nikaragua nemají možnost obchod potlačit. Jestliže tamní, dobře honorovaný policista vydělává 1000 dolarů měsíčně a nějaký narkotrafikant mu řekne, jenom zavři oči za 2000 dolarů, tak je muž zákona pravděpodobně zavře. Těch lidí, kteří oči nepřivřou, je opravdu málo: to je těch tisíc zabitých policistů a vojáků. Od roku 2006 se mluví o 30 tisících mrtvých v narkoválkách, ale většinou jde o členy narkomafie.
ČESKÁ POZICE: Ale nedávno proběhla i českými médii zpráva o zastřelených malých dětech.
OPATRNÝ: Ano, 85 procent mrtvých jsou podle dostupných údajů sami účastníci obchodu s drogami, ale máte i těch patnáct procent nevinných, což je při celkovém počtu třiceti tisíc dosti vysoké číslo. Nemine v Mexiku měsíc nebo čtvrtrok, aby nechytili větší či menší rybu a velmi často se mezi nimi objeví i střední policejní důstojníci. A to nemluvím o slavném kartelu Zeta. Jak název vznikl? Pochází z volacího znaku – Z– speciálních oddílů mexické policie pro boj s organizovaným zločinem, jejichž příslušníci byli přeplaceni kartely východního pobřeží, začali jim sloužit jako střelci. Když zjistili, že o obchodu znají dost a mohou se trhnout, osamostatnili se. Fakt neznám řešení.
ČESKÁ POZICE: Mafie jsou vynalézavé. Četl jsem také o svazech naditých miniponorek, které pašují drogy pod vodou až na Floridu...
OPATRNÝ: Zvažte možnosti při objemu obchodů v hodnotě 50 miliard dolarů za rok. Jsou jistě lidé, kteří se koupit nedají, ale obávám se, že většina ke koupení je. V Kolumbii se kartely takříkajíc vystřílely mezi sebou, ale pak se organizace obchodu přesunula do Mexika. Když začal Calderón v roce 2006 pod tlakem narkomafie skutečnou válku, do níž nasadil i armádu – čímž si znepřátelil řadu policistů, protože řekl, že policie na boj nestačí, že je ovlivnitelná – stejně problém nevyřešil. Kartely se přestěhovaly tam, kde je to bezpečnější. Do Střední Ameriky. Třeba Guatemala je podle názorů většiny expertů zemí, odkud vládnou mexičtí převozci drog. Sama Guatemala je země „zasmolená“, víte, že tam byla velmi velmi krvavá občanská válka...
ČESKÁ POZICE: Je už známo, kolik stála lidských životů?
OPATRNÝ: Asi takto. Mluvili jsme o Chile a když se ptám studentů, kde byla dikatura v Latinské Americe nejkrvavější, řeknou Chile za Pinocheta. Z toho je vidět vliv obratné propagandy, podle níž byl Pinochet největším vrahem Latinské Ameriky. Pinochetova diktatura přitom stála životy – a je to spočítáno na jednotky, poněvadž byla v roce 1992 ustavena komise vyšetřující zločiny junty – necelých 3200 lidí. V Argentině padlo za obět diktatuře – a „špinavé válce“ 30 tisíc osob a ve zmiňované Guatemale se to pořád vůbec neví: odhady jsou někde mezi 200 až 300 tisíci! Válka a diktatury tam trvaly až do roku 1996, byly velmi brutální, aby se vojáci a partyzáni sešli nakonec pod jedním praporem v jednotkách, jež dnes chrání obchodníky s drogami... Před dvěma lety se udál signifikantní případ v Kostarice považováné za takový klidný a stabilní ostrov regionu; spadla tam helikoptéra, a když ji lokalizovali, zjistili, že je naplněna drogami a mrtvým pilotem nebyl nikdo jiný než bývalý vysoký důstojník policie. Tenkrát to byla na týdny hlavní zpráva a řešilo se, jak je to možné.
ČESKÁ POZICE: Abychom nemluvili jen o drogách, vím, že před pár lety vás úplně rozhořčil nezájem českých médií o návštěvu brazilského prezidenta v Praze...
Guatemala je podle názorů většiny expertů zemí, odkud vládnou mexičtí převozci drog
OPATRNÝ: To je pravda. Média se tomu u nás vůbec nevěnovala, podle mě je to skandální, když vidíte dnešní význam Brazílie. Nová prezidentka odjíždí do Číny na schůzku skupiny BRIC – Brazílie, Ruska, Indie a Číny. Není náhoda, že Brazílie patří do této společnosti; není to jen tím, že má 200 milionů obyvatel, ale má vše, nač si vzpomenete: nerostné suroviny ve fantastických objemech, uran, země vyvíjí vlastní atomové zařízení. Nemusí se omezovat ve spotřebě ropy, neboť tam byla v posledních letech objevena její obrovská naleziště... Brazílie má taktéž obrovskou produkci banánů, sóji, o kávě ani nemluvím. Udržuje si vyspělý vědecký výzkum a technologickou úspěšnost – připomenu jen letecký průmysl a firmu Embraer, jejíž letadla kupují Američané, Rusové, celý svět. Když zmiňuji Embraer, jedním z výsledků cesty prezidenta Klause do Brazílie byla i úspěšně zakončená jednání Aera Vodochody s Embraerem. Vodochody dodávají části jednoho z typů jejich letadel, jde o miliardový dlouhodobý obchod.
ČESKÁ POZICE: A co české aktivity v Brazílii?
OPATRNÝ: Jsou a byly, do minulé návštěvy prezidenta Klause se ale uvažovalo o zrušení konzulátu v Sao Paulu. Prosím vás, to může napadnout jen člověka, který ví o Latinské Americe a vlastně o světě jen velmi málo! Pakliže vůbec něco. Jestliže mluvíme o hospodářském významu Brazílie, hraje tu Sao Paulo mimořádnou roli, žije zde i skupina českých krajanů. Nakonec konzulát naštěstí zrušen nebyl.
ČESKÁ POZICE: A co ty ostatní ambasády, ona zrušená šestka?
OPATRNÝ: V latinoamerickém areálu má velvyslanectví eminentní význam. Všude ve světě jsou sice osobní kontakty důležité, ale v hispánském světě je význam řádově vyšší. Pokud nemáte na někoho osobní kontakt, tak můžete psát do aleluja a nejspíš neuspějete. Zrušení ambasády ve Venezuele? Odkaz na Chávezův režim je směšný, nebude tam věčně. Zrušení úřadu v Kolumbii? V oblasti nenajdete s výjimkou Chile a Panamy středopravicovější vládu. Kostarika je skutečně ekonomicky nevýznamným státem, ale měla ambasádu pro celý region – teď je vlastně jediné zastoupení až v Mexiku a třeba do Panamy je to už opravdu velký kus cesty. Ministr zahraničí by jistě řekl, že má pro rušení pádné ekonomické důvody, ale provoz ambasády kostarického rozměru přijde ročně stát asi na patnáct milionů korun. Pravda, je to velká suma, ale v Česku se doslova vyhazují peníze úplně jiného řádu. Navíc jsou zahraniční nemovitosti patřící českému státu neprodejné.
ČESKÁ POZICE: To se stalo i v Keni, kde se Česko trochu hloupě zbavilo velvyslanectví...
Všude ve světě jsou sice osobní kontakty důležité, ale v hispánském světě je jejich význam řádově vyšší
OPATRNÝ: Zrušeny byly už dříve úřady v Ekvádoru, Bolívii, Uruguay či Nikaragui. S Venezuelou, Kostarikou a Kolumbií je to polovička toho, co zde mělo Československo na začátku devadesátých let. Teď je prý ohrožen i úřad v Chile, jak jsem se neoficiálně doslechl. Jestli je tohle pravda, jde o naprostý skandál! Chile je jistý symbol, symbol latinskoamerické demokracie a naděje v oblasti českých politických, kulturních a ekonomických vztahů se stále důležitějším regionem. Je to jedna z nejrozvinutějších zemí Latinské Ameriky, která má navíc o kontakty s Českou republikou evidentní zájem.
