Davy lidí valící se s papírovými taškami plnými knížek, komiksů a ilustrovaných alb, děti, rodiny... Mezi stánky nebylo možné přehlédnout dva, které nabízely českou literaturu v překladech. Nakladatelství Książkowe klimaty je tu průkopníkem v jejím vydávání, letos nabízelo Hájíčka (Rybí krev), Balabána (Zeptej se táty), Rudiše (Potichu), jemuž v minulosti vydalo snad všechny tituly, Ajvaze (Cesta na jih), Čapkovy Hovory s TGM a mnoho dalších. Ředitelka Kamila Margielska má nachystány už další tituly, do konce roku ještě román o fotografu Františku Drtikolovi Cesta světla (J.Novák). Titul vyjde zrovna v době, kdy v nedaleké Opoli běží velká reprezentativní výstava klasiků české fotografie, obsahující i Drtikolovy snímky, od níž si paní Kamila slibuje synergický efekt.
České knihy na veletrhu v Krakově.
Kousek dál přitahovalo figurkami postaviček z Lichožroutů a barevnými ponožkami pověšenými na šňůře nakladatelství Afera, jehož majitelka, ředitelka a překladatelka Julia Różewicz je průkopnicí Šrutovy trilogie v Polsku. Sama je překládá, vydává s původními ilustracemi, mají tu úspěch, u jejího stánku se tísnily snad všechny děti, které se dostaly na veletrh. V Krakově uvedla na pult třetí díl. Specializuje se na českou dětskou tvorbu a hodně na autorky, především Petru Hůlovou, kterou s velkým vcítěním překládá, Ivu Procházkovou (Muž na dně) či na Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové. Na jejím krakovském stole ležela i Já,Olga Hepnarová (film běžel v polských kinech v běžné distribuci), Emil Hakl (Pravidla směšného chování), několik titulů Petra Šabacha či nejnovější produkce Julie Rózewicz Zůstaňte s námi Marka Šindelky. V Krakově byl rovněž pro nás ikonický Mariusz Szczygiel , který ve svém nakladatelství Důkazy bytí začal loni vydávat sérii českých autorů, které si sám vybírá a k nimž přidává zajímavé výtvarné obálky. Poslední titul: Moje cesta do ztracena Martina Vopěnky (polsky Podróżowanie z Beniaminem). Autor svoji knihu přijel na veletrh osobně představit.
Česká literatura má u polských čtenářů velmi dobré jméno, prakticky všechno, co se u nás objeví zajímavého, v Polsku do dvou let vychází. Jména, která se tu jako první derou na jazyk, jsou Hrabal a Kundera, velký zájem je ale o současné mladé a mladší autory: ti tvořili až na Hovory s TGM veškerou produkci nabízenou letos na stáncích v Krakově. Polského čtenáře zajímá, co se děje u sousedů a jak ti vidí svět dnes. Čechy vnímají jako živé společenství, chtějí v nich vidět uvolněný, liberální, tolerantní přístup k životu, lehkost bytí, sarkastický pohled na vlastní dějiny a jejich osobnosti, zkrátka to, co doma postrádají, a všudypřítomné pivo. Cestou vlakem na veletrh seděl vedle mě pán a četl si Čapka. S překlady souvisí i studium češtiny a nástup mladší generace překladatelů: na vysokých školách studuje v Polsku v rámci bohemistiky ročně nějakých pět set studentů (mnohem více než je tomu bohužel naopak). Zajímavé je, že všechny bohemistiky jsou kromě hlavního města na univerzitách u jižní hranice ve Slezsku (Krakow, Wroclaw, Opole, Poznań), na sever od Varšavy není žádná. A obě zmíněná nakladatelství jsou rovněž situována ve Wroclawi.
Čestným hostem veletrhu byl letos Izrael, měl tu největší, nepřehlédnutelný stánek a desítky doprovodných aktivit včetně návštěv autorů. Není ale důvodu, aby takovým hostem nebyla za pár let i Česká republika.
