Lidovky.cz: Jak to nyní na Samoe vypadá a jaká opatření zde platí?
Samoa je stále jedna z posledních zemí na světě bez nákazy koronaviru. Hranice se uzavřely na začátku března minulého roku a Samoa přešla 20. března do nouzového stavu, kdy se na necelý měsíc uzavřely školy, veřejná doprava a obchody měly specifickou otevírací dobu. Lidé byli na počátku vystrašeni, jelikož se nevědělo, jestli je virus mezi námi. Místní mají panickou hrůzu z nákazy, protože při epidemii španělské chřipky v roce 1918 byla Samoa statisticky celosvětově jednou z nejhůře zasaženou zemí.
Další příběhy Čechů v cizině čtěte zde |
Začátkem května se všechno začalo pomalu rozvolňovat. Po pár týdnech se znovu rozjela veřejná doprava, kde se měl dodržovat dvoumetrový odstup, který v reálu byl přibližně dvacetimilimetrový. Otevřely se školy a lidé žijí v rámci možností stejně jako předtím.
Hranice jsou stále uzavřené pro zbytek světa a vstup do země je možný pouze samojským občanům a pár výjimkám. Někteří Samojci z Nového Zélandu, Austrálie, Ameriky či Aljašky se nicméně stále vrací zpět domů. Ti musí podstoupit povinnou dvoutýdenní karanténu.
Na konci listopadu 2020 Samoa zaznamenala první potencionální případ nákazy koronaviru v podobě dvou nemocných námořníků. Testy však byly nakonec negativní a Samoa nadále nemá zaznamenaný žádný komunitní přenos viru covid-19. Jediná „viditelná“ opatření, jestli se tomu dá tak říkat, jsou omezení v neděli, kdy je zákaz koupání v moři a veškeré obchody se otevírají ve tři hodiny odpoledne. Tato opatření však mají spíše náboženský podtext, kdy se vláda nařízeními snaží přimět lidi zasvětit celou neděli víře v Boha.
Lidovky.cz: Dodržují lidé opatření nařízená vládou?
Tři opatření, která zde máme, jsou platná pouze v neděli - omezená otevírací doba v obchodě, zákaz stravování v restauraci a zákaz koupání. První dvě se dodržují, protože se snadno pokutují a u zákazu koupání záleží na tom, jak má daná vesnice, kde se pláž nachází, striktní pravidla. Každopádně jsem ještě neslyšela, že by někdo dostal pokutu za koupání v moři.
Lidovky.cz: Jaká nařízení platila o Vánocích?
Protože Vánoce vyšly na čtvrtek, tak žádná. Většina Samojců vyrazila na pláž, kde trávili čas s rodinou, grilovali, hráli volejbal či se věnovali nezřízenému pití alkoholu.
Lidovky.cz: Jakou náladu pociťujete kolem sebe? Nejsou už lidé unaveni z neustálých změn?
Nálada tady panuje vesměs stále stejná. Lidé nikam nespěchají, všude panuje „island time“ a na každém rohu na vás mává nejeden Samojec s úsměvem od ucha k uchu. Kvůli uzavření hranic přišla Samoa o svůj největší zdroj příjmů, cestovní ruch. Místní lidé se ovšem vrátili k tomu, co znají nejlépe po celé generace - farmaření a práce na plantáži. Úroda je zde tak bohatá, že místní dokážou uživit celou rodinu jen z toho, co si sami vypěstují, aniž by museli spoléhat na pomoc zvenčí. Jelikož mimo hranice Samoi žije více Samojců než na ostrově samotném, velikým problémem v místní komunitě je například náhlé úmrtí v rodině a nemožnost se naposledy rozloučit se svým zesnulým příbuzným.
Lidovky.cz: Jak se na Samoe staví k vakcíně proti koronaviru a kdy by měla být v zemi dostupná?
Každou chvíli by mělo dorazit padesát tisíc vakcín od firmy Pfizer. Chtějí prvně očkovat pracovníky na letišti a v karanténních zařízeních. Poté budou následovat senioři a zdravotně náchylnější jedinci. Každopádně s novými mutacemi viru, které jsou údajně odolné vůči dostupným vakcínám, nemám vůbec ponětí, kdy budou provádět první očkování.
Lidovky.cz: Dokázala byste porovnat situaci na Samoe a v Česku?
Upřímně nemám nejmenší ponětí, jak se lidé nejen v Česku, ale i v ostatních postižených zemích cítí. Nedokážu říct, jak omezující je nosit všude roušku, nemoci vyjít ven či muset dodržovat veškeré restrikce nařízené státem.
Lidovky.cz: Jak prožíváte situaci vy?
Vzhledem k tomu, že se z mého plánovaného měsíčního pobytu po dvou týdnech, kvůli uzavření hranic a nemožnosti se vrátit zpět na Nový Zéland, stal pobyt na dobu neurčitou a v březnu to bude přesně rok života na ostrově, je tahle situace pravděpodobně to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat.
Když pominu to, že žiji v jedné z posledních zemí bez koronaviru a že ani nevím, jaké to je nosit roušku, nemoct vycházet ven a všechny ostatní nepříjemnosti s virem spojené, že veškeré pláže, vodopády a ta nejkrásnější místa ostrova mám jen pro sebe, tak jsem se ocitla v situacích a zažila věci, o nichž jsem si nikdy nemyslela, že by se mi mohly v životě přihodit.
Stala jsem se součástí samojské komunity, první měsíce jsem žila jen z toho, co nám rostlo za domem a na plantáži, sbírala denně stovky kokosů, sušila kakaové boby a vyráběla čokoládu, žila s místními ve vesnici nebo učila děti ve škole anglicky. Dostala jsem možnost pracovat na zajímavých projektech a za dva týdny, na jakousi pomyslnou oslavu jednoho roku na ostrově, se bude konat v místní výtvarné galerii fotografická výstava mého dokumentárního souboru o životě na Samoi.
Nejvíce mě omezuje to, že nemám volbu se vrátit zpět na Nový Zéland a také mám strach o svou rodinu a přátelé.
Lidovky.cz: Jak je na tom tamní zdravotnictví?
Zdravotnictví tady není úplně na vysoké úrovni, každopádně když přítel skončil kvůli vysokým horečkám a silné dehydrataci zapříčiněnou leptospirózou (krysí žloutenka) v nemocnici, tak o něj bylo poměrně dobře postaráno. Jediná věc, která mě opravdu překvapila, že s nemocným zde přes noc u lůžka mnohdy zůstává i celá rodina, takže jsem se mohla na podlaze vedle postele s dekou na pár dní ubytovat a starat se o něj.
Zdraví místních občanů je ale jiný příběh. Téměř osmdesát procent obyvatel trpí obezitou a nejčastější onemocnění je zde momentálně cukrovka. Vše je zapříčiněno nezdravým složením jídelníčku, který obsahuje přespříliš smaženého jídla a sladkých limonád. Z mého pohledu je tohle nepochopitelné, vždyť zde roste téměř vše a já osobně jsem prožila nejzdravější rok, co se jídla týče.
Lidovky.cz: Mohou lidé chodit na testy zdarma?
Na Samoi nemají vhodné testovací zařízení. Pokud mají u někoho podezření na koronavirus, test se odesílá na Nový Zéland, na jehož výsledky se čeká až deset dní.
