Rakouské středisko St. Anton. Pěšky po skalách a na kole do údolí

V létě vás v St. Antonu může do hor vyvézt několik lanovek - Rendlbahn, Galzigbahn, na ní navazující lanovky na horu Valluga, dále Gampenbahn a na ní navazující Kapallbahn. Na Galzig a Rendl vám dokonce vyvezou i kola, byť oficiální bikové traily jsou tu jen dva. V rámci našeho pěšího výletu jsme se nechali vyvézt lanovkami Gampenbahn a Kapallbahn na Kapall a odtud jsme se vydali na horský trek směrem na Leuterkircher Hütte.

Pár minut chůze od lanovky Kapallbahn se trek na Leuterkircherhütte větví na červenou variantu (2 h) a černou (3 h). Zvolili jsme si černou variantu, která tu vede ve vyšší výšce a už z dálky zavání díky masivním bezlesým skalám větším adrenalinem. Jde se tu totiž úzkou terénní pěšinou po vrstevnici, která obepíná horu Weißschrofenspitze (2 752 m) a místy přecházíte koryta způsobená sesuvem kamenných lavin, nicméně pěšinu zvládne i netrénovaný turista. Přesto jsme byli jediný na této trase a nikoho dalšího jsme tu za celou cestu nepotkali, protože většina volila spodní nenáročnou cestu.

Největším zpestřením byly úseky přímo ve skalách, které jsou tu opatřené ocelovými lany, dá se to ale s nimi v pohodě zvládnout a nejsou potřeba žádné úvazy. Šlo ale jen o kraťoučké sekce, takže se dají zvládnout i jednou rukou se zlomeným zápěstím.

Druhá část trasy se ze skalistého terénu proměnila v hladkou pěšinu, která už vedla po pohodové hřebenovce „Lechtaler Höhenweg“ až k Leuterkircher Hütte. Šedou barvu skal vystřídala zelená a stezka otevřela výhledy na obě strany hřebene, takže túra rozhodně není monotónní a proměnlivá panoramata jsou její předností.

Na Luterkircher Hütte je možné se občerstvit a vybrat si můžete například z obložených talířů, párků nebo štrúdlu. My si tu v teplém letním dni vystačili s vychlazeným pivem, které nám přinesl velmi sympatický postarší pán. Z Luterkircher Hütte se dá pokračovat dále po hřebenovce až nad městečko Pettneu, také se dá vrátit spodní cestou zpět na Kapall a pokud tam budete do 16:10 tak stihnete i poslední jízdu lanovkou do St. Antonu, my se odtud vydali dvouhodinovým sestupem, který vedl nejprve po horské pěšině a následně po šotolině dolů do St. Antonu.

Co se týká horských výšlapů, najdete v St. Antonu i jednu z nejkrásnějších ferrat „Arlberger Klettersteig“, jejíž nástup je nedaleko mezistanice lanovky na Vallugu, takže tu ušetříte čas za jinak často zdlouhavé nástupy k ferratám. Kvůli mému zlomenému zápěstí jsme si tenhle adrenalin nechali až na příští rok a na oddech jsme se nechali druhý den jen lanovkami vyvézt už tradičně na vrchol Vallugy (2 811 m). Za rozhlédnutí se tu ale rozhodně stojí i zmíněná mezistanice, kde si díky trvalé pokrývce sněhu můžete postavit i sněhuláka nebo si jen můžete užít výhled na Arlberger Klettersteig s takřka dolomitským nádechem.

Do St. Antonu jsme si tentokrát ani nebrali vlastní kola a využili jsme možnosti zapůjčení e-biků v rámci Premium Card, kterou dostanete, když se ubytujete ve vybraných ubytováních v St. Antonu a rovněž s ní máte zdarma i lanovky. Půjčovny e-biků najdete na hlavní pěší zóně v centru města, určitě je ale lepší je dopředu online rezervovat, například zde. Na e-bikách jsme se pak vydali do údolí Malfon, které je jedno z posledních, které jsme v Antonu ještě nenavštívili.

Nejprve jsme tedy dojeli po asfaltové cyklostezce do nedalekého městečka Pettneu, odkud jsme začali stoupat malebným údolím až k Malfon Alm, což je krásná horská chata, kde se dá občerstvit klasikou jako jsou párky nebo štrúdl. Na rozdíl od jiných horských chat tu ale nabízí i moje oblíbené nápoje jako je Aperol Spritz nebo Hugo. 

Od Malfon Alm jsme pokračovali dále stoupající šotolinou rozlehlým otevřeným údolím, které v této části bylo už takřka bezlesé, takže tu dá vyniknout horskému potoku Malfonbach. Když se tu člověk ohlédne za sebe, zjistí, že se mu postupně odkrývá i horské panorama protilehlých hor, kudy vede známá tyrolská trasa Adlerweg.

Naším cílem byla dvě malá jezírka na potoce Malfonbach, kde cyklotrasa zároveň končila. Nejde o místo, ze kterého byste si měli nějak sednout na zadek, ale není to tu moc frekventované a vychutnáte si tu takové romantické zákoutí na konci údolí sami pro sebe. Komu by tato jezírka nepřišla dostatečně modrá, může se inspirovat našimi cyklovýlety z minulých let například za tyrkysovou přehradou Kartelsperre nebo za tyrkysovým jezerem Verwallsee.

Celkově jsou nejčastějšími cíli cyklovýletů právě údolíčka, kam vedou vždy zpevněné cesty. Jedinými traily jsou tu Galzig trail, který je poměrně technicky náročný (psali jsme o něm zde) a pak krátký takřka vyhlazený trail Alpenrosenweg z Rendlu, takže tu nejde vyloženě o trialovou oblast, byť se tu údajně najdou i secret traily, ty nám ale prozatím nejsou známé.

Děti i celou rodinu můžete v St. Antonu zabavit například tzv. „Wochenprogramem“, v rámci kterého se můžete zúčastnit lukostřelby, jógy nebo cyklovyjížďky s průvodcem. Díky Premium Card máte aktivity Wochenprogramu zdarma. Děti dále můžete zabavit u nedaleké chaty Sennhütte, pod kterou startuje tzv. Senn´s Wunderwanderweg, tedy zázračná stezka, která začíná stezkou alpských květin a bylin a dokonce tu najdete i největší záhon plesnivce alpského z celých Alp.Přímo u chaty Sennhütte si můžete vyzkoušet barefoot chodník, kneippův chodník nebo se projít po houpacích mostech ve stromech. Pokračovat můžete do Wunderwaldu, tedy zázračného lesa, kdy si na malém pěším okruhu v lese děti projdou 25 naučných zastávek.

Gastrozastávku, kterou v St. Antonu nemůžete vynechat, je bistro Galzig v centru města u „kruháče“, letos si tu v rámci letního menu připravili například melounový salát (11,60 eur) nebo studenou okurkovou polévku (5,80 eur) s jablkem, avokádem, cibulí, česnekem a dalšími ingrediencemi…vůbec se jich ale nebojte, polévka chutná opravdu výtečně! 

Ubytovaní jsme byli v Anthony´s hotelu, který se nachází přímo v centru města a nejvíc nás na něm bavil střešní wellness s vířivkou s výhledem na hory!