V Americe otevře dveře i muž muži a pokladní po vás nehází drobné, říká Čech

Lidovky.cz:  Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Těžká dřina. I když se nepovažuji za lenocha, nepamatuji se, že bych v Česku odcházel z práce s totálně propoceným oblečením. V klimatizované budově podotýkám. Pracoval jsem 10 hodin „nočně“, sedm dní v týdnu. Na volno nebyl nárok, takže příležitostí k objevování a seznamování se s Amerikou bylo pomálu.  Naštěstí toto období netrvalo příliš dlouho.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazil? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý? 
Nemohu říct, že jsem někdy s nějakým českým zvykem „narazil“, nicméně některé rozdíly jsem určitě zaznamenal. Nemohl jsem si ze začátku zvyknout na srdečnost a bezprostřednost Američanů. Na to, že se na vás většina lidí usmívá, i naprosto neznámí lidé se navzájem pozdraví a podrží druhému (i chlap chlapovi) dveře. Největší šok byl, že vám pokladní v obchodě vrátí drobné do ruky a poděkuje vám za nakup, namísto hození drobných na talířek, jak jsem byl zvyklý z Česka.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Původně jsem byl rozhodnut, že ne. Nicméně loni jsme byli s manželkou v Praze na dovolené a od té doby vážně uvažujeme o možnosti přestěhování se do Česka. Hodně se změnilo a lidi už nechodí všichni neustále zakabonění. Moc se tam manželce líbilo.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařil jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Je spousta jídel, které mi tady chybí. Svíčková, smažák, držťková... Pokoušel jsem se tady některé české speciality uvařit ale většinou to není tak úplně ono. Ten rozdíl je v surovinách. Například sehnat sýr na pravý český smažák je skoro nemožné. Nakonec jsem našel náhradu, která se originálu alespoň přibližuje v sýrů Edam (obdoba českého eidamu), který se však normálně v obchodech neprodává a dostanu ho jedině v Aldi, nebo ho musím objednat online. Nebo například celer na svíčkovou se skoro vůbec nedá sehnat a když je, tak stojí 5 dolarů kus, a je většinou hrozně malý a dřevnatý. Tak jsem ho nahradil řapíkatým ale není to ono. Manželce nejvíce chutná guláš, vepřo knedlo zelo, řízky a hlavně knedlík.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti nemáme. Moje bývalá manželka měla dvě z předchozího manželství a naučil jsem je Pec nám spadla a Prší prší jen se leje. Ale manželka se teď po té dovolené začala učit česky.

Lidovky.cz:  Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka? 
Jednoznačně Praha. Většina lidí o Praze ví a spousta tam i byla a všichni bez výjimky Prahu považují za jedno z nejkrásnějších měst na světě. I moje žena byla naprosto unesena krásou a atmosférou Prahy a říkala, že si připadá jako by to ani nebylo reálné, jako by měla co nevidět potkat Harryho Pottera. Jinak spousta Američanů stále umisťuje Česko na Balkán nebo do bývalého Sovětského Svazu. Název Česká republika se celkem ujal a stále méně Američanů nazývá Česko Czechoslovakia. Narozdíl od všeobecného dojmu Čechů, o českých sportovcích mají Američané velmi malé povědomí. Hokej je, zejména na jihu USA poměrně minoritní záležitost a pokud není někdo vyložený fanda, jména jako Jágr a Hašek jim celkem nic neříkají. Jen jedno jméno slýchávám poměrně často když zmíním, ze jsem z Česka. Václav Havel.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Zdejší politiku sleduji se zájmem a se znepokojením a spolu s většinou Američanů mám obavu o budoucnost (nejen) USA. Kdysi jsem si myslel, že politická kultura obou zemí je diametrálně odlišná. Že v Americe je větší spravedlnost a že vinici korupčních skandálů a jiných neřádstev jsou na rozdíl od Česka rychle potrestáni a promptně odstoupí z funkce, když někdo nějaký skandál objeví. To byla ale naivní představa pramenící z neznalosti jazyka, ignorance a jisté míře taky ovlivněna Hollywoodem. Nyní vidím, že se to od české politické kultury zase tak moc neliší.