Úterý 19. října 2021, svátek má Michaela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Cesta do Panamy. Za východem slunce na Volcán Barú

Cestování

  7:00
Po tmě stoupáme kamsi nahoru po kamenitých pěšinkách, jsem nevyspalá a ve vyšší nadmořské výšce se zadýchávám. Odměnou za námahu mi bude ranní výhled z Volcánu Barú. Doufám.

Antény a vysílače trochu kazí váhled foto: Kateřina Francová, HedvábnáStezka.cz

Na západě Panamy, v Provincii Chiriquí leží malé městečko Boquete, které se stalo populárním mezi cestovateli vyhledávajícími přírodu a treking. Okolím města vede několik turistických tras. Tou nejdelší, nejnáročnější a také nejzajímavější je trasa vedoucí na vrchol nejvyšší panamské hory – sopky Barú. Netradičním zážitkem je pak vyrazit na cestu v noci a dosáhnout vrcholu ve chvíli, kdy se slunce pomalu vyhoupne nad obzor.

Spící kráska

Volcán Barú se zdvíhá do nadmořské výšky 3474 metrů jen pět kilometrů od Boquete. I když byla poslední erupce zaznamenána kolem roku 1550, občas dochází v okolí k záchvěvům, což napovídá o tom, že sopka jen spí a kdykoliv se zase může probudit k životu. To by pro nejbližší okolí znamenalo fatální následky.

-

Dokud je ale sopka Barú v klidu, láká denně desítky nadšenců, kteří jsou odhodlaní dosáhnout jejího vrcholu. A většina z nich vyráží na cestu kolem půlnoci, aby z vrcholu přivítali nový den.

Cesta na vrchol ale není žádný med. Od stanoviště strážce národního parku Volcán Barú “La Camiseta“ je to k vrcholu necelých čtrnáct kilometrů. Zdolat trasu s převýšením okolo 1400 metrů zabere v průměru šest hodin, i když zdatnější jedinci zvládnou dosáhnout vrcholu v kratším časovém intervalu. Cesta dolů, ačkoliv by se mohlo zdát, že bude hračkou, je snad ještě náročnější, než samotný výstup. Kvůli klouzajícímu kamení a štěrku je třeba dávat pozor na každý krok.

Chce to pořádnou výbavu

Jedná se o náročný desetihodinový trek, do kterého by se ale neměly pouštět osoby s nedostatečným vybavením a špatnou fyzickou kondicí. Základem jsou dobré boty a teplé oblečení. Ačkoliv je Panama zemí s tropickými teplotami, v tří a půl tisícové nadmořské výšce je pěkná zima. Rtuť teploměru nepřekoná plus šest stupňů Celsia. K tomu zde fouká ledový vítr. Někdy se lze setkat i s námrazou. Součástí vybavení každého, kdo se rozhodne na sopku vylézt, nesmí chybět dobrá svítilna, dostatek tekutin, jídla a nějaké energetické tyčinky. A také silná vůle a dostatek odhodlání. Po cestě totiž přijdou chvíle, kdy by jste to nejraději zabalili a šli spát.

ČTĚTE TAKÉ:


Všeobecně se doporučuje vydat se na vrchol s horským vůdcem, který trasu zná jako své boty. Výstup lze ale absolvovat i na vlastní pěst. V tomto případě je nejlevnější využít služeb hostalu Mamallena, který nabízí odvoz ke stanovišti strážce parku za pět dolarů.

U stanoviště „La camiseta“ pak dobrodružství před půlnocí začíná. Jen za svitu svítilen, hvězd a měsíce se stoupá po nezpevněné cestě, která několikrát obkrouží po vrstevnici sopku. Postupem času a s překonávanou vzdáleností síly ubývají a dostavuje se únava. Ale vzdát to nepřipadá v úvahu. Ztratit se je prakticky nemožné. Relativně širokou cestu lemují cedule s informacemi o překonané a zbývající vzdálenosti a nadmořské výšce. Poslední metry před dosažením vrcholu pak můžou být těmi nejtěžšími. Vzduch je tu řidší a nedostatek kyslíku spojený s únavou znemožňuje těch pár metrů překonat bez častých zastávek. Některým se může začít točit hlava.

S výhledem na Pacifik

Odměnou za vynaložené úsilí je pak ohromující pohled na vycházející slunce a okolní krajinu a také příšerná zima. Za jasných dní bez oblačnosti je možné z vrcholu vidět jak pacifické pobřeží na západě, tak to karibské se souostrovím Bocas del Toro na východě. Pro některé může být zklamáním pohled na několik antén a vysílačů, které jsou na vrcholu umístěny.

Okolní vegetaci si lze prohlédnout až během sestupu

Okolní vegetaci si lze prohlédnout až během sestupu

Sestup zpět dolů pak přináší další zážitek v podobě pohledu na měnící se okolní vegetaci a krajinu, kterou jsme si za tmy mohli jen představovat. Sestoupit těch čtrnáct kilometrů po klouzajícím štěrku je snad ještě více vyčerpávající. Kolena dostávají pěkně zabrat a jediným vaším přáním bude dostat se již zpět do Boquete a jít konečně spát. U strážce parku si pak můžete nechat zavolat taxíka, který vás dopraví zpět, nebo si stopnout projíždějící auto.

Celý výstup a sestup je nezapomenutelným zážitkem doplněným o pocit euforie z překonání sebe sama. Ona ta cesta v noci bez možnosti spánku (pokud se vám nepodaří na pár hodin usnout odpoledne před výstupem, budete vzhůru jako já až třicet hodin), neustálé stoupání po kamenité cestě kamsi do tmy, s přibývající nadmořskou výškou stále větší zima a u některých jedinců i častější zadýchávání kvůli řidšímu vzduchu, není procházkou růžovou zahradou a je potřeba určitá dávka odhodlání a sebezapření.

Autor:

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Děti zvládnou všechno, to samé ženy. Muži však nevydrží, říká expert na přežití

Premium Tři dny trvalo pátrání po osmileté Julii z Berlína, která se v neděli ztratila rodičům u Čerchova na Domažlicku. V...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat