Zadruhé období mezi třeskutou zimou a teplotami nad 15 stupňů je docela krátké, a i to se dá přežít v jakékoliv nazouvací obuvi s ponožkami (Korejci jsou v tomhle zdatnými následovníky nejen české kontroverzní módní kombinace), případně v plátěných converskách. Obdobné je to i se svrchníky. Samozřejmě nelze paušalizovat, ale třeba v univerzitním kampusu většina studentů přešla z péřovek rovnou do košilí, svetrů a mikin.
Jaro už se tedy konečně dostavilo i v okolí Soulu a je skoro zbytečné se ptát, kam se většina lidí chystá o nastávajícím víkendu. Samozřejmě do přírody obdivovat kvetoucí třešně, případně švestky a meruňky. Někdo za nimi vyrážel už minulý víkend směrem na jih, protože protáhlý tvar Jižní Koreje od jihu k severu zaručuje, že si tohohle růžového a bílého probouzení do jara můžete užívat postupně více dnů či dokonce týdnů.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura. |
Ostrov Jeju je poctěn jarem nejdříve, koncem března. A pak už se posouvá rozkvetlá nádhera směrem na sever až k Soulu. Celé tohle růžové „šílenství“ bylo v minulosti často doprovázeno koncerty, tanečními představeními nebo alespoň lokálními trhy. Uvidíme, jak tomu bude letos, po dvouleté covidové pauze, kdy padla takřka všechna omezení. Roušky jsou tady ovšem stále povinné všude, a to i venku.
Počty nových případů stále denně atakují číslo 400 000. Jižní Korea se chránila velmi důkladně až do listopadu minulého roku, kdy se rozhodla žít s covidem, země byla tedy takřka netknutá, nepromořená. Nyní to „dohání“, naštěstí u většiny nakažených lehkým průběhem, plná proočkovanost populace se pohybuje kolem 86 %. Od 1. dubna se Korea otevírá bez vstupní karantény i očkovaným zahraničním návštěvníkům.
Přestože by se mohlo zdát, že soulská aglomerace se svým počtem obyvatel nad 20 milionů nebude ideálním místem na procházky, opak je pravdou. Začátkem 3. tisíciletí tady vznikla (často revitalizací) řada atraktivních pěších zón a lesoparků. Jednou z nejúžasnějších proměn pro mě je ta v samém srdci Soulu. Tam, kde kdysi vedla dálnice, po které denně profrčely desetitisíce aut, protéká už opět říčka s upraveným nábřežím pod úrovní ostatní zástavby.
Nábřeží se táhne v délce víc než 5 kilometrů a přes údolí říčky byla zbudovaná víc než dvacítka nových mostů. Na celé téhle proměně mi připadá nejúžasnější doba, za jakou to Korejci zvládli. Zbourali šestiproudou dálnici, odvezli víc než milion tun odpadu a po 27 měsících otevírali v roce 2005 tuhle zelenou oázu obklopenou moderním městem. Řeka je mělká, v létě se tu můžete brouzdat vodou a pozorovat třeba kachny, které rozhodně nejsou jedinými zástupci divokého života na dohled od mrakodrapů.
Jiným příjemným místem v Soulu je lesopark a pěší zóna u bývalé železniční tratě Gyeongui, které mi objevil, jak jinak, pan velvyslanec. Železniční trať vybudovali Japonci krátce po vyhlášení Koreje japonským protektorátem. Když se v roce 2008 začala trať přesouvat do podzemí, vznikl prostor pro podlouhlý šestikilometrový park, kde jsou částečně zachované koleje a bývalé přejezdy, a to všechno je lemováno malými obchůdky s oblečením a doplňky (často second handy), galeriemi, knihkupectvími, restauracemi a neskutečným počtem vymazlených kaváren.
Jaro se hlásí o slovo
Celý park je rozdělen do několika částí a jeho nejdelší část Yennam- dong se taky nazývá Yeontral park, protože svou atmosférou připomíná newyorkský Central park. Tipovala bych, že věkový průměr návštěvníků se pohybuje kolem dvacítky, v okolí je několik univerzit a místo je populární pro zamilované páry – jednak k dostaveníčku a pak samozřejmě ke „spáchání“ správných romantických selfíček.
Je tu možné si dát taky jedny z nejlepších zmrzlin ve městě, což je pro mě vždycky velké lákadlo. Minulý víkend tak pro mě byla premiérová kaštanová ve druhé gelaterii, kde jsme se ten den zastavili. V té první jsme si chtěli dát mangovou. Pan zmrzlinář se nejdřív rozpačitě usmíval a zamítavě vrtěl hlavou, pak začal vyťukávat cosi do mobilu, aby nám vzápětí pomocí překladače vysvětlil, že mangová zmrzlina sice v nabídce je, ale jen pro psy. I to je Soul. Neštěkajíc jsem si dala vanilkovou.
