Město se nachází asi 30 kilometrů jižně od Soulu a my jsme do něj z našeho kampusu dojeli sice za půldruhé hodiny, ale pohodlně jediným linkovým autobusem. Město se počtem obyvatel může měřit s Prahou. Turisti jeho návštěvu obvykle spojujou s obhlídkou Everlandu, rozlehlého zábavního parku, který se návštěvností každoročně vejde do dvacítky celosvětově nejnavštěvovanějších zábavních parků.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura. |
Suwon se kromě pevnosti Hwaseong, která je zařazená na seznam Světového dědictví UNESCO, může pyšnit i jinými zajímavostmi. Často bývá označováno za „město vzdělanosti“, protože je domovem 11 univerzit. Sídlí tady dceřiná společnost korejského konglomerátu Samsung, ale taky třeba i muzeum toalet. To vzniklo díky jednomu z bývalých starostů města, který se zasazoval o zlepšení úrovně veřejných toalet. Mimochodem – ty jsou všude po Koreji opravdu velmi opečovávané a zdarma.
Vystoupili jsme z autobusu u hradeb pevnosti a po nich vyrazili na procházku. Hradby jsou dlouhé skoro šest kilometrů a nabízí nezvyklé výhledy. Na pozadí historických strážních věží a bran se rýsují mrakodrapy a moderní zástavba Suwonu. Samotné hradby mi připomínaly zmenšeninu Velké čínské zdi. Po cestě je možné se třeba zastavit u velkého zvonu Hyowon, po zaplacení patřičné sumy si do něj můžete třikrát udeřit a přát si tři přání – ne tak ledajaká, je jasně vymezeno, že první dvě se musí týkat zdraví a vašich blízkých, až to poslední je opravdu „volné“.
Ušetřili jsme, kvůli covidu byl zvon uzamčen, a tak jsme investovali ušetřené peníze do dobrého „ice americana“ v maličké kavárničce s krásnou vyhlídkou. Ice americano je jednou z korejských libůstek, tipovala bych, že ze všech kávových nápojů je tím nejprodávanějším. Je velmi osvěžující, ale zatím se moje preference zarytě drží evropského standardu, a tedy dobrého espresa. Pevnost vlastně vznikla na konci 18.století kvůli plánu krále přesunout sem hlavní město.
Jenže král zemřel, a tak si Soul zachoval svou výsadní pozici. Palác krále byl zničen za japonské okupace, ale kompletně obnoven. V jeho prostorách můžete nahlédnout, jak vypadala oslava narozenin královy matky. Králova matka měla vždycky výsostné postavení, nesouměřitelné s postavením královy manželky. Koneckonců řada potomků krále pocházela i od konkubín, zato maminka krále byla jen jedna. Cosi mi říká, že se to promítá dodnes do postavení tchýní z manželovy strany.
Jak už jsem psala, tyhle babičky prostě v Koreji moc hlídací nejsou, soudě podle toho, co mi vypravovali mí korejští studenti. V říjnu se u paláce koná festival, na kterém se předvádí rekonstrukce velkého královského procesí. Měli jsme tu čest vidět v podvečer část jeho nácviku.
Po procházce jsme skončili v jedné z četných kuřecích restaurací, kde se opravdu servíruje „to jediné pravé korejské smažené kuře“. Dokonce zde existuje i tzv. Chicken street. Je pravda, že kousky smaženého kuřete jsou delikatesní, křupavé a samozřejmě taky lehce pálivé. Jedí se bez přílohy a dvěma vidličkami, zapíjí se výhradně pivem. Pokud můžu věřit vysvětlení Sanji, mé chorvatské kamarádky, tohle jídlo sem bylo importováno americkými vojáky.
Korejci bylo dovedeno k dokonalosti, náramně jsem si pochutnala. Vtipné je, že v korejštině se pro slovo kuře používá výraz „dalg“, tedy „duck“ neboli kachna. Nebohá kuřata, připravená k naporcování, která jsme viděli před restauracemi, v porovnání s českými vypadají menší a méně masitá. V závěrečném zpracování ale v kvalitě nad českými vyhrávají.
Pokud se někdy zastavíte v pevnosti Hwaseong, tuhle historicko-gurmánskou kombinaci vřele doporučuju.