Smrkání na veřejnosti? V Turecku se dívali pohoršeně, popisuje Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Jak jste stěhování snášela?
Pamatuji a myslím, že na to nikdy nezapomenu. Probrečela jsem celou cestu až do Turecka, místo toho, abychom si na letišti s manželem padli šťastně do náruče, propadla jsem v téměř hysterický pláč, že chci domů. Nebyla jsem v Turecku poprvé, ale přece jenom jsem věděla, že teď už to není dovolená, že teď už je to napořád.

Brečela jsem den co den a manžel mi později říkal, že byl připraven na to, že se vrátím do Česka. Žili jsme chvíli v Itálii, kde jsme se seznámili, chvíli v Česku, ale ani v jedné zemi to nebylo úplně podle našich představ. Ze začátku mi vadilo úplně všechno - přeplněné autobusy, neustálé zácpy na silnicích, vadilo mi, že se nikdo neomluví, když do vás v obchodě žďuchne, že Turci mají na všechno čas. Teď, postupem času, mi to všechno přijde téměř normální.

Lidovky.cz: Je nějaký český zvyk, který byl pro Turky krajně nezvyklý?
V Turecku je neslušné smrkat a vzpomínám si, že když jsem Turecko navštívila úplně poprvé, tak jsem seděla v autobuse přímo za řidičem a smrkala jsem každou minutu, až později jsem se dozvěděla, že se na mě do zpětného zrcátka nedíval proto, že jsem se mu líbila, ale zjevně proto, že si myslel, že jsem úplně nevychovaná.

Jednou jsem seděla u tchýně a v místnosti seděla asi osmdesátiletá sousedka, která na mě spustila, že jsem ostuda. Vůbec jsem nechápala, co se děje, až mi manžel vysvětlil, že v dávných dobách ten, co seděl s nohou přes nohu, dával najevo svou neúctu ke starším, s tím mám trošku problém dodnes, naštěstí jde o zvyk vyloženě starších. Taky se mi Turci smějí, když na bolest břicha piji Becherovku a krk lečím slivovicí.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Určitě, až když jsem 'zakotvila' v Istanbulu, uvědomila jsem si, jak je Česká republika krásná země. Všude samá zeleň, lesy. Taky miluji český humor. A v neposlední řadě bych byla ráda nablízku své rodině, která mi tu chybí nejvíc. Plánuji se za pár let vrátit do Česka, ráda bych, aby naše dítě studovalo právě tam, nicméně uvidíme, jak co bude, momentálně se nám tu daří mnohem lépe než kdy předtím, takže to nechám osudu.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí?
Paštiky a vídeňské párky! Vzhledem k tomu, že tu na vepřové maso málokde narazíte, si nechávám paštiky vozit z Čech, takže moc nestrádám. Česká jídla moc nevařím, nicméně jednou jsem dělala bramboráky a ty chutnaly moc. Občas si k večeři dělávám pomazánku z droždí, které přišel na chuť už i manžel. Myslím, že bych tu s 'vepřo-knedlo-zelo' moc neuspěla.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Musím přiznat, že jsem se mnohokrát setkala s lidmi, kteří vůbec netušili, odkud jsem. Když jsem řekla 'Česká republika', nic jim to neříkalo, při slově 'Československo' už zhruba tušili. I tak si ale spousta z nich myslí, že se u nás mluví rusky a nedávno se mě kamarád dokonce ptal, jestli to máme do Saúdské Arábie blíž než oni. Taky mě zarazil dotaz od známé, Turkyně, která 26 let žije v Německu, kde Česko leží. Nechci ale z Turků dělat zeměpisu - neznalé, spousta z nich byla v Praze na dovolené a všichni říkali, že je to nádherné romantické město, s čímž musím souhlasit. Určitě jsme známí našimi fotbalisty, vždyť spoustu jich hrálo právě zde, v Turecku. Milan Baroš, Ujfaluši, Kadlec... A české ženy a dobré pivo jsou taky klasikou.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Místní politika asi nejde přehlédnout, nesleduji ji nijak do hloubky, avšak radikální názory premiéra Erdoğana hýbou celým Tureckem. Zakladatel a první prezident Turecké republiky, Mustafa Kemal Atatürk, se zasloužil o to, jak Turecko dnes vypadá, zrušil sultanát a z islámského státu vytvořil demokratický stát, který se přibližoval západu. A Erdoğan se snaží právě o opak a dělá všechno pro to, aby v Turecku vládlo islámské právo. Proti tomu se však lidé bouří, chodí do ulic a protestují.