Kavkazský trh, bazar, bazarčik nebo rynok. Něco mezi orientem a pražskou Sapou. Vůně koření je promísena se zápachem všudypřítomných odpadků, skvělou barevnost ženských šatů rozmanitých vzorů kazí hromady výrobků z umělé hmoty, tak univerzálních a praktických, že se navzdory tradicím, podnebí, vzdálenostem i estetickému cítění rozlezly naprosto všude, od zapadlých vesnic afghánských hor až po kavkazské černomořské pobřeží.
SMS Petry Procházkové z Kavkazu: Místní nerespektují žádná pravidla silničního provozu![]() |
Tady ale navíc dostanete skvělé pirožky, chačapuri, manty, chinkali, a taky čaču na zapití, domácí a v PET lahvích. Přesto chutná dokonale. Šedesát procent alkoholu je znát.
Na kavkazském bazaru koupíte naprosto všechno. Od husy přes barevnou televizi a mobil i tradiční beranici nebo koště z větví a nádherně vonící bobkový list.
O Kavkazanech, zvláště těch, kteří žijí v izolaci v horách a s civilizací nepřicházejí příliš do styku, se traduje, že žijí mnohem déle než třeba obyvatelé Ruska, Sibiře zvlášť. Kavkazané mi tvrdí, že na dlouhověkost mají svůj lék – jenže každý jiný. Gruzíni například přikládají zázračnou moc svému vínu, Azerbajdžánci bylinám, na severním Kavkaze tvrdí, že to je kefírem. Všichni dohromady se pak shodnou na tom, že dobré vztahy v rodině a jistý nadhled nad tím, co poskytuje a čím láká moderní svět, je naprostý základ dlouhověkosti.
Ti Kavkazané, kteří patří do ruského impéria, nebudou na rozdíl od zbytku Ruska naštvaní, že budou podle nového zákona do důchodu odcházet o pár let později. Oni si totiž svou předlouhou penzi na rozdíl od nezdravě žijících spoluobčanů užijí. Takže čekám, že se zase brzy nějaký ten ruský nacionalista ozve se svým: „Přestaňme krmit Kavaz!“
Jedno ze základních pravidel gruzínské dlouhověkosti je necestovat, nestěhovat se. Ti, kteří se dožívají sta a více let, prý většinou celý život zůstávají na jednom místě.
Kavkazané tvrdí, že mají řadu světových rekordů. Například ázerbajdžánský pastevec Širali Muslimov žil prý 168 let. Celý život jedl ovoce, zeleninu a místní jogurt maconi. Nedlouho před smrtí vážil 56 kilo a tlak měl 110 na 60. A kromě dlouhověkosti jsou Kavazané také skvělí vypravěči a pábitelé.
Ale i nudná oficiální ruská statistika o kavkazské dlouhověkosti něco ví: podle Ruské statistické agentury jsou mistry v dlouhověkosti Petrohrad a Moskva, na špici jsou však také chudé a zaostalé severokavkazské republiky Dagestán a Ingušsko.