Čínský babybox: 11 dní, přes 108 dětí. Rodiče sem odkládají postižené

Státem provozovaný jinanský sirotčinec se nachází u klikatící se horské cesty, lemované domky a restauracemi. Otevření zdejšího babyboxu si vláda naplánovala na Den dětí. Od svého zprovoznění se stala možnost zde anonymně odložit své potomky v okolí tak populární, že nakonec musela vzniknout pravidla, která provoz babyboxu regulují. Jen během prvních 11 dní totiž bylo do babyboxu umístěno 108 dětí. Přitom za celý loňský rok přijal jinanský sirotčinec „pouze“ 86 sirotků.

Město Jinan na východě Číny

Všechny nalezence spojuje jedno - jsou buď postižení nebo trpí jinými vážnými zdravotními komplikacemi. Rodiče totiž často nemají dostatek prostředků aby zajistili svým dětem náročnou a především drahou lékařskou péči. Umístění ve státním sirotčinci v jejich očích dává dětem alespoň malou šanci na lepší budoucnost.

Pouze místní

Čínské babyboxy mají podobu malé, oddělené místnosti vybíhající z budovy sirotčince. Prostor je vybaven inkubátorem, dětskou postýlkou a klimatizací. Když rodič babybox opustí, dveře se uzamknou a alarm upozorní zaměstnance sirotčince.

Ke zpřísnění provozu a zavedení nových pravidel došlo nedlouho poté co tamější média zachytila případ 6 leté postižené dívky. Tu kdosi vystrčil z auta před dveřmi zařízení. V kapse měla lístek se jménem, datem narození a finanční obnos činící v přepočtu necelých 9000 korun.

Dítě, pokud je mladší jednoho roku, tak nyní v Jinanu mohou zanechat jen místní obyvatelé a pouze v průběhu dne. Na dodržování nových pravidel dohlíží zřízenci sirotčince. Ti také v červnu poslali 21letého mladíka, který se zde pokusil zanechat svého několikaměsíčního syna, zpět domů do tisíce kilometrů vzdáleného Sečuánu. „Moje dítě má vodu na mozku. Ve státní péči by mělo aspoň jistou malou naději. My mu pomoci nemůžeme, nemáme vůbec žádné peníze,“ svěřil se vzlykající otec reportérům ze CNN.

Historie babyboxů

První místa pro anonymní odložení potomků začala Čína otevírat v roce 2011, v současné době jich na území miliardového státu funguje jen 32.

„Museli jsme najít humánnější způsob jak se postarat o opuštěné a postižené děti,“  říká jeden ze zakladatelů péče o osiřelé děti a někdejší ministr pro občanské záležitosti Wang Čen-jao. „Skutečnost totiž byla taková, že zoufalí rodiče odhazovali děti do popelnic, na kraje silnic, poblíž nemocnic či před budovu ministerstva občanských záležitostí a s tím bylo třeba skoncovat,“ upřesňuje okolnosti vzniku babyboxů.

Podle organizace UNICEF bylo v roce 2010 v Číně sedm set tisíc sirotků. Neziskovky zabývající se péčí o děti však upřesňují, že započítáme-li sirotky umístěné v nevládních sirotčincích a v pěstounských rodinách, vyšplhá se počet opuštěných dětí až k milionu. Zatímco dříve, v 80. a 90. letech, byly odkládany do péče státu především dívky, nyní jsou to právě děti postižené řadou zdravotních problémů jako jsou dětská mozková obrna, Downův syndrom, vrozené srdeční vady či rozštěpy rtů.

Důležité je změnit postoj

Zakládání baby-boxů je podle Wanga správným a důležitým krokem, ovšem výzvu do budoucna vidí především v komplexní změně postoje a smýšlení v péči o děti. „Pokud se svého dítěte nevzdáte, nikdo vám nepomůže. A jakmile ho tedy jednou opustíte, musí se o něj postarat stát,“ říká Wang a dodává: „Toto není úplně šťastné řešení. Vláda by se spíše měla snažit dotovat rodiče, aby se mohli o své děti starat oni. Tento fakt je v jádru velmi prostý, ovšem je složité jej vysvětlit společnosti.“

Wang uzavírá statistikou: v Číně má podle něj 10 000 sociálních pracovníků na starosti 100 000 dětí, což je jeden pracovník na deset sirotků. Ve vyspělých zemích, upřesňuje, připadá péče o jedno osiřelé dítě hned na dva pracovníky. Ministerstvo pro občanské záležitosti proto rozhodlo, že do roku 2015 zvýší počet sociálních pracovníků na dva miliony. Do té doby však budou babyboxy pravděpodobně nadále nadužívány rodiči příliš chudými, aby se o své ratolesti byli schopni postarat.