Mezitím v Rusku odebralo ministerstvo kultury povolení k distribuci britskému satirickému filmu The Death of Stalin (Smrt Stalina). Podle Diane Nemec Ignashevové, odbornice na ruskou literaturu a film, která přednáší v USA, mohl být příčinou tohoto rozhodnutí pocit, že si „nějací cizinci střílejí z ruské historie“.
Tyto dva filmy ale nejsou výjimkou, napsal zpravodajský server BBC News. Produkce založené na historických či současných událostí, vyvolávaly rozhořčení od samotných počátků filmu.
1965: DOKTOR ŽIVAGO
Hollywoodský kasovní trhák zasazený do období ruské revoluce byl natočený podle románu Borise Pasternaka, jehož dílo sovětští nakladatelé odmítali vydat. Nechal proto román propašovat do Evropy, kde se stal okamžitým hitem. Pasternak nakonec dostal Nobelovu cenu za literaturu, ale úřady mu sdělily, že pokud pojede toto ocenění přijmout, už se nebude moci nikdy vrátit, a proto telegraficky odmítl.
Britský režisér David Lean nemohl film točit v Rusku, a proto nechal moskevské ulice postavit v plném měřítku ve Španělsku a ve skutečném sněhu točil ve Finsku a v Kanadě. Snímek uvedený uprostřed studené války se stal obrovským komerčním hitem, který na Západě sklízel jednu cenu za druhou. V zemi, do níž je děj zasazen, ho ale mohli promítat až v 90. letech po pádu sovětského režimu.
1979: ŽIVOT BRIANA
Evangelium podle Monty Pythonů bylo přímo předurčené, aby vyvolávalo kontroverze kvůli své náboženské satiře. Film se točí kolem muže jménem Brian, který se narodí v sousedství Ježíše Krista a neustále si ho pletou s Mesiášem. Společnost EMI stáhla finanční podporu pro produkci filmu jen několik týdnů předtím, než mělo začít natáčení. Pythoni pak našli nového sponzora ve svém nadšeném fanouškovi a kytaristovi skupiny Beatles Georgi Harrisonovi, který do natočení filmu vložil miliony dolarů.
Po uvedení v USA označili katoličtí i židovští činitelé Život Briana za rouhačský, a náboženské skupiny stávkovaly před kinosály, kde se promítal. V Británii zakázalo film promítat 39 místních úřadů a úplného zákazu se dočkal v Irsku a Norsku.
2006: BORAT
Způsob, jakým britský komik Sacha Baron Cohen vylíčil prostřednictvím postavy reportéra kazašské státní televize Borata Sagdijeva Kazachstán, zemi naprosto konsternoval. Jeho parodický dokument Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu, se v Kazachstánu nikdy nepromítal, a zakázaný byl také v každé arabské zemi s výjimkou Libanonu.
Kazašská vláda odpověděla tím, že v amerických médiích zveřejnila reklamy ukazující „skutečnou podobu země“, a dokonce hrozila, že bude komika žalovat. Až v roce 2012 Kazachstán Cohenovi víceméně odpustil, když tehdejší ministr zahraničí připustil, že od uvedení filmu se počet udělených turistických víz ke vstupu do země desetinásobně zvýšil.
2014: INTERVIEW
Tato hollywoodská akční komedie se Sethem Rogenem a Jamesem Frankem je zasazená do Severní Koreje a paroduje vůdce země Kim Čong-una. Film se dostal do centra mezinárodního diplomatického sporu v roce 2014, kdy KLDR hrozila Spojeným státům válkou, pokud bude snímek uveden do kin.
Filmová společnost Sony se stala terčem obrovského kybernetického útoku, kdy hackeři zveřejnili online soukromé informace, stejně jako řadu dosud neuvedených filmů této společnost. Po dalších pohrůžkách Sony zrušila premiéru i plošné uvedení filmu do kin.
Velké řetězce kin film nevysílaly, ale i tak se Sony podařilo získat zpět většinu odhadované investice do natočení Interview, především díky digitálnímu a streamingovému prodeji.
