Dobře jste popsal co je měřítkem kvality a úspěšnosti útvaru

Jen se obávám, že to nebude pouze odbor korupce, na kterém to "vře", ale že ten útvar se podařilo rozvrátit jako celek.

Asi je na čase  napsat, že na

Asi je na čase  napsat, že na uvedeném odboru jsou tak dobří vedoucí pan Černý a Němec, že jsou všichni z toho úplně odvázaní. Není to především jejich ne-činností, vždyť přece ryba smrdí od hlavy. To budeme pořád nahánět chudáky řadové policisty?? To není nikdo schopen vyhodnotit jejich práci jako šéfů?Nebo to jsou zase  kámoši Martince? Takže pane Ondráčku ,, štěkáte´´ ale karavana jde dál, to je hrůza ... 

A nebo

Možná jen počet trestních oznámení svědčí o dobré práci policistů.Za to jsou přece advokáti placení, když nevědí kudy kam. A nejen oni ......

A nebo ...

O dobré práci policie nesvědčí počet trestních oznámení, ani počet podezřelých či obviněných, ale počty pravomocně odsouzených. A kolik odsouzených, kteří byli ÚOKFK obviněni znáte? Namítat, že to není problém policie, ale soudů, kteří tolik zprošťují neobstojí. Soudy zprošťují, protože policie a stání zástupci nedodávají dostatek relavantních důkazů.   

K zamyšlení

Dnes jsem si přečetl článek od pana Rostislava Kotrče a musel jsem se opravdu hluboce zamyslet. V současné době, kdy zažíváme tzv. krizi společnosti, kterou vnímáme jako krizi ekonomickou, avšak její příčiny jsou mnohem hlubší a stejně tak následky, neboť se rozvratné tato krize projevuje v mnoha aspektech společnosti. Nejde jen o ekonomiku, ale zažíváme i krizi autorit, neboť zodpovědnost, poctivost a čest se vytratila mezi těmi, kteří se jako autority staví. Také můžeme spatřovat krizi rodin a vzájemného soužití, neboť se lidé stávají stále více individualističtí a společenství a rodina se stále více štěpí a vzájemně se oddaluje. Vždyť porovnáme-li chápání rodin např. před 50 lety, kdy rodina zahrnovala rodiče, děti, babičky apod., tedy více generací společně žijících pospolu, dnes rodina je vnímána, jako společně žijící rodiče a děti, často však jen jednoho rodiče a děti. Mohl bych tak dále jmenovat aspekty života, kde současná společnost pociťuje jistou devalvaci a jedním aspektem je krize spravedlnosti. Vždyť podíváme-li se okolo sebe, budeme-li poslouchat zprávy v televizi, vidíme, jak mnoho závažných skutků zůstává nepotrestáno, práce soudů a soudců je liknavá a laxní. Jednání se prodlužují někdy na mnoho let, a výsledek bývá žalostný, neboť nebývají uspokojeny práva toho, kdo byl poškozen nebo jinak znevýhodněn. V českém trestním právu je pak tento stav markantnější, neboť zákony jsou postaveny tak, že nejvíce práv dávají viníkovi nějakého činu a staví ho nad toho, komu bylo ublíženo. V mnoha případech tam, kde měla být nařízena vazba, soudci rozhodnou jinak, zvláště jedná-li se o známého či movitého člověka. Výsledky soudů pak také bývají žalostné, často tam kde hrozí až desetiletý nepodmíněný trest, je viník odsouzen podmíněně a závažné činy, které jsou provázeny násilím apod., jsou trestány méně, než třeba neplacení daní. Pokud člověk žije ve společnosti, kde je obtížné dovolání, neboť soudní náklady jsou vysoké, nebo vidí, že činy zůstávají nepotrestány, prožívá pak krizi spravedlnosti. U části společnosti tato krize může způsobit vědomí, že mohou konat co chtějí, nemusí se na nic a nikoho ohlížet a stejně se jim nic nestane. Takové jednání pak krizi spravedlnosti ještě prohlubuje. U většiny společnosti však tato krize působí malomyslnost, neboť jsou přesvědčeni, že nemají dovolání a pokud se jim něco stane, jsou odkázání sami na sebe, neboť společnost jim neposkytne dostatečnou pomoc a zadostiučinění. Také pokud je určitá skupina z důvodu majetku, politické nebo i etnické příslušnosti zvýhodňována nad tzv. běžnou většinovou populací. V tomto případě se pak v lidech a společnosti hromadí skepse. A ač skepsi dnes vidíme kolem sebe, přesto v krizi spravedlnosti máme naději. Spravedlnost totiž není závislá jen na lidských zákonech a lidech, ale nad touto spravedlností společnosti stojí vyšší spravedlnost Boží, neboť On spravedlivě a každému stejně odplatí podle jeho provinění. Bůh neupřednostňuje ani jednotlivce, ani skupiny, ale s každým jedná čestně a rovně. Jistě každý zná přísloví: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě." Toto přísloví vystihuje podstatu té pravé spravedlnosti a dává nám naději, že pokud si lidská spravedlnost nedokáže s něčím poradit, spravedlnost Hospodina je vždy jistá, na ni se můžeme spolehnout, této spravedlnosti můžeme důvěřovat. Přiznám se, že osobně mám s Boží spravedlností zkušenosti, že tam kde zůstaly věci zdánlivě nepotrestány, si Hospodin našel cestu trestu a ten trest nepřišel pomalu, jak je zmíněné v tom přísloví, ale poměrně dost rychle. To, že si uvědomujeme vyšší spravedlnost, neznamená, že bychom se neměli o tu lidskou, prostřednictvím zákonů a čestnosti a nestrannosti těch, kdo o spravedlnosti rozhodují snažit, ale naopak bychom si měli brát v této vyšší spravedlnosti vzor. Uvědomění si vyšší, tedy Boží spravedlnosti nás také chrání před záští, nenávistí a malomyslností, neboť máme-li pocit, že lidskou spravedlností nebyl nějaký zlý skutek potrestán, můžeme mít víru i jistotu, že Hospodin tento skutek nenechá bez trestu a my můžeme zůstat klidní a nenechat se sžírat touhou po pomstě.