v první vteřině,

než to mozek správně vyhodnotil, jsem zahlédl v pozadí za panem michaloliakosem, předsedou zlatého úsvitu, uvnitř vavřínového kruhu svastiku; tento pán se za duceho samozřejmě nepovažuje, pouze mu vadí, že se lidé nestaví do pozoru, když vstoupí do místnosti; a básnický obrat, že nastane hodina strachu pro zrádce vlasti, není žádnou výhrůžkou, nýbrž antickým odkazem a vyjádřením tradičně řeckého smyslu pro divadelní drama a jevištní výstup;

bylo by nespravedlivé předhazovat eu, že vytvořila podhoubí, ze kterého vyrůstají podobně páchnoucí plodnice - pouze akcelerovala vývoj a cestu ke křižovatce, na níž dnes evropští občané stojí a ke které sami tvrdošíjně kráčeli; ti občané, kteří dnes volbou konkrétních politiků činí rozhodnutí, jak bude vypadat další budoucnost evropy;

mají na výběr ze tří postojů: 1) strčit hlavu do písku a ponechat zadřený stroj běžet setrvačností s tím, že se snad za jejich života nerozsype a zkolabuje až následující generaci - tento postoj je i příležitost pro politiky typu francoise hollande; 2) nebo procitnout a uvědomit si tvrdou realitu a neudržitelnost současného sociálně-ekonomického modelu hospodaření a za cenu osobních obětí na úkor životní úrovně své (ať již stagnace, či spíše její snížení) i svých dětí - ale stále s vědomím, že i přes jakýkoliv pokles životní úrovně v evropském prostoru je životní situace jeho občanů stále ještě vysoko nad standardem zbytku světa - se krok za krokem vracet k jednání moudrého racionálního hospodáře - šance pro politiky typu václava klause; 3) cesta, po které se vydávají řekové - odmítnout odpovědnost za svůj život a za své jednání v minulosti, obvinit ze svých problémů vnějšího nebo vnitřního nepřítele a zvolit si militantní populistickou ikonu s jednoduchými heslovitými recepty na řešení čehokoliv - otevřené dveře pro pana michaloliakose;

Re: v první vteřině,

k výše uvedenému dodám, že vybírat cestu lze efektivně POUZE na úrovni národních států - není možné ji centrálně nadirigovat, neboť v různých koutech evropy žijí naprosto různé skupiny lidí, s různými životními filosofiemi a postoji k životu a k světu okolo nich; chtějí-li řekové fašistickou juntu, budou ji mít bez ohledu na názor bruselských správců; zabránit jí je dnes možné pouze veletokem společných peněz evropských daňových poplatníků; ale jakmile peníze dojdou, řecký problém je zpět; řekové zjevně potřebují poznat, jak skutečně může být zle; paměť národa mizí a již se nedokáže spolehlivě přenést přes propast let, které řeky dělí od hrůzných událostí válečných, ale především od jejich vlastních varujících zkušeností z období poválečného řecka; svou novou budoucnost může národ začít budovat na včasné sebereflexi a sebezpytování a na posledním otvoru utaženého opasku - tedy dokud je ještě čas - nebo uprostřed ruin a na hromadách mrtvých spoluobčanů - obětech nepoučení se a opakování historických chyb; dno, od kterého se lze odrazit má spoustu podob, doufejme, že řekové procitnou dříve, než dotknou bran pekelných

Re: v první vteřině,

V reakci na vase dva na sebe navazujici prispevky - docela dobre a realisticke zhodnoceni situace. Jenom bych se nedival vic negativne (v porovnani s komunisty) na tak zvane neonacisty (coz znamena nove nacionalni socialisty), jsou to stale socialiste a ti co si socialiste rikaji nejsou nezbytne socialiste internacionalniho typu. V praxi, pokud si to peclive prohlednete jsou vsechny socialisticke strany orientovane nacionalne a jsou pouze ochotne vyuzit internacionalnich vazeb pokud jim to z nejakych duvodu vyhovuje. To, ze Hitler mel sve osobni rasove vice vyhranene nazory byla jenom jeho specificka anomalie, vetsinou nacionalni socialiste nejsou do te miry agresivni vuci jinym etnickym skupinam. Mussolini byl take nacionalni socialista ale zdaleka nemel tak agresivni etnickou politiku sam od sebe, k tomu doslo pod Hitlerovym tlakem. Stalin vyuzival Kominternu za ucelem sovetske imperialisticke politiky, internacionalni socialismus byl pro neho dobry pouze pokud ho kontroloval on sam, tudiz to byl de fakto nacista. Kazda zem pouziva sve nazvy ve svem jazyce, podstatou vzdy zustava nacionalni socialismus ve vice nebo mene totalitni forme s vetsi nebo mensi svobodou slova. V Cesku vladne momentalne socialismus s lidskou tvari, ktery by radi soc dem posunuli vice doleva a komuniste jeste bliz k totalite. vsichni jsou v podstate naciste, protoze uznavaji nacionalni zajmy, i kdyz jenom do ruzne miry. Mozna snaha o celosvetovou vladu by se dala charakterizovat jako ryzi internacionalni socialismus a kolik se deje v tom smeru se muzeme jenom dohadovat. Mozna EU je krucek v tom smeru, na americkem kontinentu snaha spojit Kanadu, USA a Mexiko do severoamericke aliance je taktez k novemu svetovemu poradku, internacionalnimu socialismu nejspis totalitniho typu, protoze dobrovolne se to pohromade udrzet proste neda.

Re: v první vteřině,

díky za připomínku; řecko klidně může být prvním mostem, na kterém si to, co je nesmyslně nazýváno "extrémní pravicí" podá ruku s extrémní levicí - navzdory všem sociologickým poučkám; ve skutečnosti nejde o žádné uzavření kruhu, obě hnutí po celou dobu setrvávají společně na jedné straně ideového spektra, pouze projevují úmyslnou slepotu při vzájemné identifikaci; to, že jsem byl pozornější k nebezpečí levičáctví fašistického střihu, neznamená, že bych nějak podceňoval levičáctví povahy stalinistické; krásně posilují a rostou vedle sebe a stav současného řecka navíc nijak zvlášť nevybízí k boji o moc (není toho moc, co získat), ale spíše k jakoby objevení toho nemalého množství názorových průsečíků a otevřenému přiznání si ideologické spřízněnosti;

trochu jinak nahlížím na definici a význam pojmu národní, nacionální; toto označení je snadno zneužitelné, tedy ve smyslu že se mu dají podsunout různé nesprávné významy; osobně nemám nic proti národnímu cítění, hrdosti a vůbec preferování a vyzdvihování národního ducha v ohraničeném prostoru státního útvaru; problém je, že se často úmyslně rozmazává hranice mezi neškodným zdravým sebevědomým smyslem pro národní identitu a počínajícím šovinismem a nacionální xenofobií a vyhraněností vůči jinému národu, jež dokonce přechází až v rasovou nenávist vůči jinak vypadajícím příslušníkům či etnikům národa vlastního; já tu hranici vnímám naprosto ostře - tak ostře, že například skřípu zuby nad podlostí, s jakou je nacionalistický podtext podsouván postojům prezidenta klause; či naopak nad pochopením a vstřícností, které doprovázejí snahu novodobých konstruktérů rozebrat národní struktury a opět je smontovat do podoby federalistického patvaru;

Re: v první vteřině,

v tomto kontextu nelze paušalizovat nálepkou nacionalismu; klausův boj za národní stát je BOJEM ZA NÁRODNÍ STÁT a ničím jiným; není to nacionalistické a už vůbec ne nacistické vymezování se vůči jinému národu, etniku, jedinci; je to snaha uhájit předky svěřený národní prostor, hranice, tradice, ducha; v tomto kontextu už vůbec nelze označit naše socialisty za nacionalisty a myslím, že i internacionalismus byl spíše více světoběžnictvím bez kořenů (národních) než nějakou nacionalistickou nadstavbou

Re: v první vteřině,

ale abych to stočil zpět k řecku - mají prý pověst hrdého národa; moc nechápu, jak lze současně být hrdý při vědomí, že jsem napíchnutý na kapačky milosrdenství zbytku světa, patrně si nějak dokáží příslušníci jižních národů umrtvit pocit nechuti k sobě samému ze svého selhání a tuto nakumulovanou energii efektivně místo do úsilí k vlastní nápravě nasměrovat do hledání viníků všude okolo; to je něco, co lze i nepříliš nápaditým populismem snadno uchopit a rozvinout - rozvinout přesně do té podoby nacionalismu, o kterém byla původně řeč