svým bizarně pábitelským vyprávěním švejskovského střihu historek, vzpomínek, letmých nástřelů rychle opouštěných myšlenek a úvah.
Při čtení si připadám jako za usmoleným stolemve venkovské hospodě, vedle mně sedí pantáta a zurčí z něj podobný proud historek a sentencí, který není třeba vnímat, ale nechat se jím v letní podvečer příjemně ukolébat. Když se pak člověk po čtvrthodince probudí, tak ví, se příjemně prospal a o nic nepřišel (tedy jestli mu ten pantáta mezitím nešlohl peněženku, když ho předtím svým vyprávěním lstivě uspal).