Více než recese je třeba se bát dalších „záchranných“ opatření vlád a centrálních bank
Současné dění ve světě nejeví znaky typické krátkodobé recese. Splaskává zřejmě největší úvěrová bublina v historii lidstva. V uplynulých patnácti až dvaceti letech došlo ve Spojených státech i jinde k obrovskému vzestupu života na dluh. Bezmezná víra v dolar a globalizace umožnily udržet tuto nerovnováhu mnohem déle, než bylo zdrávo. Nyní přichází čas zúčtování.
Část světa si žila nad poměry, zbytek pracoval a spořil V průběhu devadesátých let prožívaly Spojené státy i další ekonomiky solidní růst. Dařilo se firmám i lidem, avšak pod hezkou slupkou prosperity se skrývalo cosi nezdravého. Růst byl tažen pouze za cenu dalších dluhů. Z dnešního pohledu je zřejmé, že tzv. bohatnutí byla z velké části iluze. Tím, že si koupím auto nebo dům na úvěr, se moje bohatství nezmění, i když je snadné tomuto klamu podlehnout. Žití na dluh a konzumní styl života se stal normou. Paradoxní je, že život bohatých Američanů dlouhá léta financují chudé rozvíjející se země. Když dává své úspory čínský dělník do banky, zřejmě vůbec netuší, že právě financuje nákup dalšího SUV za oceánem.
Globální finanční trhy a bezmezná důvěra v dolar způsobily, že část světa si řadu let žila nad poměry, zatímco zbytek pracoval a spořil. Tuto nerovnováhu potvrzuje řada statistik. Například míra úspor v USA se od šedesátých do osmdesátých let pohybovala kolem 8 až 10 procent. Z vydělaného tisíce dolarů tedy občan USA uspořil 80 až 100 dolarů. Od začátku devadesátých let však tento ukazatel začal výrazně klesat a v roce 2001 se poprvé dostal do záporu.
To znamená, že lidé utrácejí více, než vydělají. Dokud jim má kdo půjčit, tak lze tento stav donekonečna udržovat. Stále více lidí však procitá a uvědomuje si, že jednou musí přijít konec.
První náznak konce přišel v roce 2000, kdy americký akciový trh dosáhl vrcholu. Akcie zkolabovaly a ekonomika byla na počátku recese. Tehdejší šéf Fedu Greenspan se však rozhodl, že popře ekonomické zákony. Poučen z velké hospodářské krize, kdy centrální banka udělala „chybu“ a nedodala dostatek peněz, podnikl velký experiment. Snížením úroků a pumpováním peněz do oběhu se rozhodl recesi potlačit.
V dané době byly jeho činy oslavovány jako hrdinské. Avšak jeho manipulace trhů a ekonomiky pouze vedly k ještě větším problémům. Bohužel se tentokrát do hry zapojilo daleko více lidí, protože spekulace zachvátily nejen akcie, ale i nemovitosti a komodity. Kvůli globální dominanci dolaru a propojenosti finančních trhů se uměle nízké sazby na dolar rozlily do celého světa a vznikla velká globální bublina. Přebytek likvidity probublal i do těch nejvzdálenějších koutů světa, stejně jako špatné dluhy, jež se tvářily jako dobré.
Nejvíce postiženy jsou nyní přirozeně ekonomiky, které přítomnou spotřebu preferovaly před budoucností. Velké dluhy mají lidé zejména v tzv. vyspělých ekonomikách. Ty budou nyní dlouhou dobu stagnovat, než se lidé uskromní. Naštěstí jsou na světě i další regiony, které prožívají jinou fázi dlouhodobého ekonomického cyklu. Míra zadlužení je tam relativně malá, lidé zatím nemají tak nákladný životní styl, spoří. Mezi takové oblasti patří i Česko. I přesto je naivní se domnívat, že nás krize nezasáhne tvrdě. Určitě bude nemálo lidí, kteří svou schopnost splácet hypotéky a jiné úvěry přecenili.
Velký problém pozoruji u řady podnikatelů, se kterými hovořím. Jejich poměr vlastního kapitálu a dluhů je velmi agresivní. Bohužel ani řada firem z pražské burzy na tom není lépe. Vysoká finanční páka je Achillovou patou současného světa. Vše závisí na bankách. Ty drží prst na kohoutku s kyslíkem. Pokud budou pokračovat v opatrnosti, bude pouze otázkou času, kdy firmám začnou docházet peníze. Nejagresivnější hráči padnou jako první a přijdou o všechno. Již v tisku vidíme první příklady. Další měsíce odhalí, že určitá část našeho blahobytu z posledních let byla pouhou chimérou, která vznikla nadměrným využitím vypůjčených peněz.
Krize má svou nezastupitelnou roli Každá mince má dvě strany a na krizi je i řada věcí pozitivních. Již začal pokles cen benzinu, aut nebo bytů. Podniky už nebudou muset nové zaměstnance prosit na kolenou. Krize má svoji nezastupitelnou roli. Neefektivní činnosti zmizí a zůstane zdravější jádro pro další fázi ekonomického růstu.
Více než recese se však bojím toho, že zahraniční centrální banky a vlády budou pokračovat ve svých „záchranných“ opatřeních. Ty vedou pouze k odsunu finálního řešení do budoucna v mnohem horší podobě. Místo nedůvěry v banky nebo firmy se můžeme posunout o úroveň výše. Na pranýři budou celé státy a hodnota peněz. Bohužel historie naznačuje, že tento scénář je kvůli ničím nepodloženým penězům vysoce pravděpodobný.
***
Další měsíce odhalí, že určitá část našeho blahobytu z posledních let byla pouhou chimérou, která vznikla nadměrným využitím vypůjčených peněz
O autorovi| Štěpán Pírko, analytik společnosti Colosseum e-mail: pirko@colosseum.cz
