ŽIŽKA, JÁNOŠÍK, PODKARPATSKÝ PARTYZÁN... Vojáci si „téčka“ pojmenovali. Vyšel k tomu dokonce speciální rozkaz č. 91. Buršíkův tank nesl jméno Žižka, spojené s heslem „Žižka nebyl nikdy poražen“, Karel Vejvoda velel Jánošíkovi s heslem „Jánošík nebyl nikdy poražen“. Kvůli vysokému počtu Rusínů v jednotce jeden stroj pojmenovali Podkarpatský partyzán (heslo: „Podkarpatský partyzán bije nelítostně maďarské okupanty“).
DALŠÍ TANKY. Na konci září plukovník Svoboda domluví zvýšení počtu lehkých tanků T-70. Brigáda tak k deseti středním tankům T-34 může postavit desetičlennou rotu lehkých tanků. Té velí Richard Tesařík. Obrněnou techniku tvořila ještě desítka obrněných automobilů BA-64.
"MATURITNÍ ZKOUŠKA." O čtyři dny později dostali českoslovenští vojáci rozkaz cvičně zaútočit celou brigádou. „Za přesné palby dělostřelectva a minometných rot praporů vyráží tanky, za nimiž se zdvíhá pěchota s ženisty a plamenometníky k mohutnému útoku na nepřítele. Útok probíhá v obdivuhodném pořádku a po nadšeném téměř dvouhodinovém boji končí dobytím daného cíle,“ píše se ve válečném deníku 1. oddělení štábu 1. brigády. Jednotka může vyrazit do bitvy.
GOTTWALD A SPOL. 11. září přijeli do Novochopersku nedávno povýšený generál Kratochvíl, velvyslanec Fierlinger, poslanci Gottwald a Šverma a profesor Zdeněk Nejedlý. Levicoví politici měli sledovat závěrečná cvičení. Došlo i na politické projevy.
ZÁVĚREČNÁ CVIČENÍ. Ze začátku září dohlíželi na výcvik sovětský generál a třináct důstojníků. 8. a 9. září bylo provedeno velitelsko-štábní cvičení na téma „průlom obranného postavení, boj v hloubce obrany, přechod do obrany“. Na závěr sovětští důstojníci neviděli důvod, proč by celá brigáda nemohla jít do akce.
VÝCVIK. Pod tlakem velitelů se z nesourodé skupiny veteránů, propuštěnců z lágrů a Slováků, kteří se vzdali Sovětům, stávala dobře vycvičená jednotka. Začátkem srpna například nechali velitelé přejíždět tanky přes pěšáky ukryté v zákopech.
ZE ZPRAVODAJSKÉHO HLÁŠENÍ. „Mužstvo je lenošné, s každým maličkým zraněním chodí na ošetřovnu a po sebemenší námaze si činí nároky na odpočinek. Je to výsledek dlouhého pobytu v pracovních táborech. Tento návyk odstraňují velitelé sice namáhavě, ale soustavně. Mužstvo je zavšivené a špinavé. Vši ohrožují jednotku skvrnitým tyfem. Mužstvo je vesměs dobře živené, u mnohých se jeví značná vrstva podkožního tuku, což je důkazem, že mužstvo podvýživou netrpí,“ napsal npor. R. Šindelka ve zpravodajském hlášení z 12. srpna 1943.
TVRDÝ REŽIM: Pracovní doba v trestaneckém oddílu trvala 14 hodin. Jeho vojáci nedostávali žádné kuřivo a měli zakázané vycházky. Denní řád: 4.00 budíček, 4.00–4.30 úklid ubikací, 4.30–5.00 ranní půlhodinka, 5.00–5.30 výdej snídaně, 5.30–12.00 práce, 12.00–13.00 výdej oběda, 13.00–20.30 práce, 20.30–21.00 výdej večeře.
TRESTANECKÝ PRACOVNÍ ODDÍL. Aby utužil morálku svých vojáků, zřídil velitel Svoboda od 10. srpna trestanecký pracovní oddíl. Měli v něm skončit „zatvrzele neukáznění vojíni a nenapravitelní zloději a provinilci... Takovýchto elementů máme bohužel mezi sebou ještě značné procento.“
MORÁLKA. „Morálka stále neuspokojivá, mužstvo je z velké části méně inteligentní, je velké procento pologramotných, ba i negramotní jsou dosti početně zastoupeni. Lágrová morálka leží jak stín nad jednotkou a paralyzuje jakoukoliv snahu i schopných velitelů. Projevuje se určité, byť malé zlepšení,“ píše se v hlášení z 12. srpna 1943.
KDO BOJOVAL ZA ČESKOSLOVENSKO? Začátkem července měla jednotka 2997 osob. Drtivou většinu pěšáků tvořili obyvatelé dnešní Zakarpatské Ukrajiny – před válkou nejvýchodnější a nejzaostalejší části Československa –, kteří po obsazení tohoto území Maďarskem utíkali na východ. Končili v sovětských lágrech. „Dodnes nevíme, kolik jich v táborech zahynulo,“ říká badatel Milan Kopecký.
MUŽI S OBCHODNÍM TALENTEM. „Všichni přivezli praktické věci, jež se v Sovětském svazu na černém trhu velmi dobře prodávaly, jako byly žiletky, mýdlo, kravaty, dámské prádlo a punčochy, kamínky do zapalovačů, hodinky a pod. Když obdarovali své kamarády, soustředili všechno zboží u kapitána Sládka-Susslanda, který s tím veřejně obchodoval... Škpt. Sládek údajně vydělal cca 80 000, pplk. Střelka 56 000, npor. Engel 40 000 a npor. Skokan 8–10 000 rublů. Škpt. Sládek byl 30. září 1943 odsouzen čs. polním soudem k trestu těžkého žaláře na jeden rok. Život si zachránil tím, že v roce 1944 odešel s částí pluku na osvobozené území. V srpnu 1945 získal amnestii prezidenta,“ popisuje „byznys“ důstojníků z Blízkého východu časopis Historie a vojenství (3/2013).
PŘÍJEZD DŮSTOJNÍKŮ. 2. července 1943 se u jednotky objevují čs. důstojníci, kteří dorazili z Blízkého východu. Zanedlouho se ukáže, že byznys kvete i uprostřed války.
VAROVÁNÍ PRO VOJÁKY. 21. června Svoboda varuje vojáky, kteří si „čistí boty ručníky, zkracují košile, dávají takto zničené prádlo na výměnu... nebo dávají na výměnu prádlo, které není součástí výstroje. Upozorňuji, že viníci v takových činech a rovněž orgány, které takové prádlo na výměnu přijmou, budou odevzdáni čs. polnímu soudu...“
12. června 1943. Československá jednotka v Novochopersku je přejmenována na 1. čs. pěší brigádu v SSSR.
NOVOCHOPERSK. Nová československá jednotka vzniká v okresním městě ve Voroněžské oblasti. Novochopersk byl na jaře 1943 přecpán uprchlíky a za této situace se ve městě objevili Čechoslováci. 9. května nejprve přijeli veteráni od Sokolova. Druhý den dorazil z Buzuluku Kratochvíl s 1400 příslušníky záložního pluku. Část vojáků bydlela v budově školy.
KRATOCHVÍLŮV KONEC. Kratochvíl velel o rok později československým vojákům, kteří se přes Dukelský průsmyk pokoušeli prorazit na Slovensko. 9. září 1944 Čechoslováci utrpěli krvavé ztráty. Jedna jednotka u obce Wrocanka doslova napochodovala před hlavně protivníkova dělostřelectva a do palby jeho kulometů, které Němci chytře rozmístili na kopcích okolo vesnice. Byl to nejkrvavější den v dějinách československých jednotek za 2. světové války. 10. září byl Kratochvíl z funkce odvolán.
NA VEDLEJŠÍ KOLEJI. Výsledek? Velitelem vznikající 1. československé brigády se stal – přesně podle sovětského přání – Ludvík Svoboda. Kratochvíl byl prozatím „uklizen“ na pozici velitele čs. vojenských jednotek v SSSR. V rámci kompenzace byl od 21. června povýšen na brigádního generála.
BENEŠOVO ZÁSADNÍ HLEDISKO. Spor měl i politický rozměr. Svobodu podporovali komunističtí poslanci v čele s Klementem Gottwaldem, kteří žili v Moskvě, a také československý velvyslanec Zdeněk Fierlinger (ten po válce umožnil sloučení sociální demokracie s komunistickou stranou). Beneš telegrafoval z Washingtonu do Londýna: „Pan president zastával zásadní hledisko, že přes to, že podle smlouvy určujeme velitele my, nemůžeme postupovat tak, abychom se dostali do neshody s názory vrchního velení ruského...“
