Server Lidovky.cz pro vás připravil velký interaktivní graf, díky němuž můžete nahlédnout pod pokličku dat, která zachycují vývoj českého sportu po sametové revoluci.
Už v úterý vám přineseme sérii analýz zajímavých trendů a komentářů vedoucích činovníků jednotlivých sportovních organizací.
Jak hledat v grafu:
Do příkazového řádku nad grafem stačí zadat názvy sportů, které si přejete porovnat, pro každý rok se navíc můžete podívat na přesné číslo zachycující registrované členy. Položka „Celkový počet“ vám umožní prohlédnout si křivku vývoje všech sportů v České republice.
Právě křivka všech sportů umožňuje komplexní pohled na české „posametové“ organizované sportování. Nelze ji ale brát jako to nejpřesnější vyjádření - data zachycují zhruba dvě třetiny všech sportovců. I tak ale odhalují některé zajímavé trendy.
Největší problém českého sportu a klubů? Trenér dětí, ohrožený to druh |
Do devadesátých let vstoupil český sport v situaci, kdy mu do registrovaného milionu sportovců chybělo jen padesát tisíc lidí. Podle dat ČUS se situace následující roky nezlepšila a v roce 1995 spadl počet všech sportovců až na historické minimum 820 tisíc členů. Pak však přišel strmý růst, jehož křivka pokořila v roce 2005 i hranici 1,5 milionu registrovaných členů. Ještě v roce 2008 se Češi mohli radovat, neboť jejich počty ve sportu rostly. Od té doby ale počet stále klesá.
Za vším hledej peníze. Téměř
„Může to být třeba výpadkem financování ze zdrojů Sazky v závěru první dekády tisíciletí,“ přemítá generální sekretář ČUS Jan Boháč. Sazka byla původně akciovou společností vlastněnou českými sportovními organizacemi, v roce 2011 ale zkrachovala. Na druhé straně je nutné vzít v potaz to, že v roce 2008 začala světová ekonomická krize.
Boháč uvádí, že finanční stránka je obecně nejvýraznějším faktorem v úpadku počtu členů. Český sport je podle generálního sekretáře dlouhodobě silně podfinancovaný, což se projevuje v nákladech přenesených na kluby samotné. Ty vedou ke zvyšování členských příspěvků a dalších nákladů na působení v klubu. Nezanedbatelnou roli hraje prý i špatný stav tuzemských sportovišť i jejich počet. Třeba v Praze bylo podle dat ČSÚ koncem osmdesátých let oproti stavu v letošním roce dvakrát tolik sportovišť.
Válka o státní peníze. Ministerstvo zvýhodnilo olympijský výbor, zuří Jansta |
Projevuje se ale i odlišný způsob života společnosti. „Zaznamenali jsme více jak deset let trvající propad zájmu dětí a mládeže o sport,“ bilancuje Boháč, podle něhož je to výsledek mixu životního stylu a možností rodičů. Tento trend se ale nyní zastavuje. V roce 2018 ubylo proti předchozímu roku jen dva tisíce sportovců. To je opravdu zanedbatelné například oproti propadu mezi lety 2012-2013, kdy na organizovaný sport zanevřelo přes 130 tisíc lidí.
„Nezapomínejme, že sport je činnost spolková, spočívající na práci dobrovolníků,“ upozorňuje sekretář ČUS. A právě dobrovolníků je zoufale málo a stále ubývají. Důsledkem toho je také úbytek klubů. „Na druhou stranu se rozšiřuje komerční nabídka pro zájemce o individuální sportování bez potřeby se někde organizovat,“ podotýká optimisticky Boháč.
Podmínky v existujících klubech jsou podle něj klíčem k přilákání nových duší. „Něco musí potenciální členy přitahovat víc než doposud,“ usuzuje. Řešení zahrnuje celou škálu opatření. Od větší profesionalizace, přes dostatek trenérů a cvičitelů, až po prosté prostředky na samotné fungování oddílů.
Předseda ČUS Jansta: Sport je žumpa a nepřítel státu kvůli politikům |
Financování z veřejných zdrojů často stojí na sportovcích, s nimiž oddíly reálně jezdí na soutěže. „Ne všichni členové ale chtějí závodit,“ upozorňuje Boháč. I tak ale zdůrazňuje, že bychom měli být rádi za jakýkoliv nárůst sportu - organizovaný, či nikoliv.
A tak se český organizovaný sport podle dat ČUS v současnosti nachází na 1 145 066 členech. Pokud vezmeme v potaz odhady samotné Unie o statistickém pokrytí České republiky, drží se počet českých organizovaných sportovců lehce nad hranicí jednoho a půl milionu.
