LN Jste členem Občanské demokratické strany, přičemž o chartistech se často mluví jako o stoupencích nepolitické politiky. Jak se vaše minulost s členstvím ve straně slučuje?
Charta nebyla politická strana ani politická organizace, bylo to hnutí za lidská práva a působila v situaci, kdy tady nebyly ani elementární podmínky pro to, aby se dala dělat normální politika. Teď tady ty podmínky samozřejmě jsou, takže chartisté, kteří chtějí dělat politiku, ji mohou dělat, ti, kteří chtějí učit na univerzitách nebo psát do novin, mohou učit nebo psát. Charta byla velmi široce rozkročená, byli tam lidé s názory levicovými i pravicovými, byli tam liberálové, křesťané, bývalí komunisté, socialisté - a platformou byl úplně minimální společný jmenovatel. Bohumil Doležal měl minulou sobotu v Kavárně MF Dnes dost kritický článek, kde se snaží vysvětlit, že chyba byla už tehdy, když se Charta opřela o oba mezinárodní pakty, o občanských a politických právech a o sociálních právech. Že už v tom byl striktně vzato založen spor, protože to, jak byla v paktu nastolena práva sociální - v idealismu doby po skončení druhé světové války - nejsou to práva, na kterých by se všichni dokázali shodnout. Budiž.
LN Ale vraťme se k dnešku.
Nejsem přece první ani poslední chartista, který hájí politiku v barvách ODS. Jedna z klíčových figur Charty 77, Václav Benda, měl na politiku ODS poměrně významný vliv a dodnes tam jsou aktivní nejméně dva jeho synové. A jsou i další, třeba Jan Litomiský.
LN Přenesl jste si něco z chartovního života, z chartovní zkušenosti do praktické politiky?
| Alexandr Vondra |
|
Vystudoval geografii na Přírodovědecké fakultě UK. Byl signatářem Charty 77 a jedním z jejích mluvčích v roce 1989. Spoluzakládal Občanské fórum, byl poradcem V. Havla, náměstkem ministra zahraničí, velvyslancem ČR v USA. |
Nepochybně byla Charta, ať už ji dnes interpretujeme jakkoli, snahou, aby v této zemi byla svoboda. A ODS může být někomu více sympatická, někomu méně, ale je to strana, která se snaží hájit maximální prostor svobody pro občany této země, čili je to zápas za svobodu, zápas proti byrokratické reglementaci, kde se dá najít mnoho společného mezi naším zápasem v Chartě a dnešní politickou debatou. Z druhé strany si také myslím, že v dobách, kdy bývá Charta často zesměšňována a podceňována, je třeba říci toto: pro naše národní přežití je důležité, abychom se uměli hlásit k tradicím zápasu za svobodu. To neznamená, že se musíme hlásit ke každému jednotlivému bojovníkovi za svobodu, ti prostě byli, jací byli. Ale kdyby se nám podařilo stavět na tom dobrém, co jsme v minulosti udělali, aspoň tak, jak se to daří Polákům, tak myslím, že by Češi mohli být o něco sebevědomější. V dnešní soutěži - jak v rámci Evropy, tak celého světa - je národní nebo občanské sebevědomí jedním z předpokladů toho, abychom uspěli.
LN Od listopadu 1989 se tak či onak věnujete zahraniční politice. Byl jste s ní nějak spjat už v době nesvobody?
Kdysi jsem studoval geografii, zeměpis a i v samizdatu jsem se spíš věnoval oblasti překladové nebo publicistice ze zahraničí, ať už formou reportáží nebo přenášení zkušeností třeba z Polska nebo z pobaltských států do naší společnosti. Nebyl jsem vzdělán v oblasti politologie, ekonomie nebo práva, to tady za komunismu ani pořádně nešlo, ale koneckonců i ten zeměpis a zkušenosti z disentu, komunikace se západními politiky a žurnalisty mi pomohly k orientaci. Ano, základy ke své pozdější činnosti jsem pokládal už dávno, od začátku osmdesátých let.
LN A nemáte v ODS trochu nezvyklé postavení? Jste chartista, pracoval jste na Hradě u Václava Havla...
Především není v zájmu nejen ODS, ale všech, kdo jsou tady v pravém středu, abychom si Chartu nechali ukrást levicí. Tak to v Chartě prostě nebylo. V Chartě byli, jak už jsem říkal, konzervativně uvažující lidé, byli tam křesťané, Václav Benda zdaleka nebyl jediný, a to samozřejmě má cenu připomínat. To, že jsem vstoupil do ODS, bylo samozřejmě věcí interakce mezi mnou a lidmi z ODS. Dostal jsem nabídku kandidovat do Senátu a vyhrál jsem v ODS primárky a oznámil jsem, že svou politickou dráhu s ODS spojím, i když funkcionářem být nemíním. Lidé jako Mirek Topolánek nebo Petr Nečas se mnou komunikovali už velice dávno. Jestli tím chtěli naznačit větší otevřenost ODS vůči takové té řekněme pražské intelektuální kavárně... možná ano, možná ne. Ale určitě jsem nejednal z manifestačních důvodů nebo taktických zřetelů. I na Hradě jsem vždycky stál při debatách napravo. I v Chartě jsem měl blíže ke Karlovu náměstí (tj. byt Bendových) než k Anglické (tj. byt Petra Uhla a Anny Šabatové) -i když práce a odvahy Petra Uhla a Haničky Šabatové jsem si vždycky vážil. Názorově jsme ale byli i v osmdesátých letech každý jinde.
LN Přetrvaly vám z Charty nějaké přátelské svazky - nebo jsou to už jen vzpomínky?
Ale jistě, celá devadesátá léta jsem velmi úzce spolupracoval s Václavem Havlem, vídám se s rodinou Bendových a s celou řadou dalších signatářů. Moc se nestýkám se skupinou bývalých komunistů, co byli v Obrodě a kolem ní... tehdy jsme se setkávali při hledání konsenzu v rámci Charty 77. Ale jinak kamarádství, úcta k tomu, že mnozí byli schopni riskovat kriminál, myslím vede k něčemu, co bych nazval starou solidaritou válečných veteránů. To jistě trošku funguje.
