Do Paříže se sjela finanční elita nejvýznamnějších ekonomik světa. Dvacítka zemí spolku G20 obstarává 80 procent světového obchodu, 90 procent globálního HDP a žijí tam zhruba dvě třetiny světové populace. Jaká očekávání máme vkládat do chvíle, kdy šéfové všech šéfů usednou k jednacímu stolu? Zřejmě na sebe prudce narazí různé mentality, národní kultury a hlavně protichůdné národní zájmy.
V Paříži se mohutně hádali, z jednání odcházeli a přicházeli zpět, ozývalo se bouchání dveří, do stolu i dupnutí drahé lakýrky. A nakonec, po dnu a noci, dospěli ke kompromisu. S ním jsou všichni „tak trochu“ spokojeni. Máme jim to mít za zlé? Asi ne, protože každý z nás tuší, že vplouvají do bezprecedentní situace. Tápou ve tmě a snaží se vytvořit jakýsi rastr, který by formoval naši ideální budoucnost. Bez krizí.
Naší obavou budiž, zda dokážou nepodlehnout pocitu vlastní vyvolenosti, ideologie meritokracie, kdy vládne elita intelektu a jediným měřítkem jsou dosažené výsledky. Nejednou se přímo před očima mění člověk, který se stane znenadání šéfem jiných lidí. Jestli existuje přímá úměra, musí nás napadat otázka: Ztratí kontakt s realitou lidé, rozhodující o miliardách jiných lidí? A kdo vede? Zástupce větší země, ten chytřejší, nebo ten drzejší?
