Zdaleka nebylo řečeno vše k Morávkově inscenaci Višňového sadu v Divadle na Vinohradech, ještě pořád se mnozí nevyjádřili, ať v magazínech, nebo v odborných časopisech. Aspoň, že Jiří Svoboda v televizních zprávách už před premiérou věděl, že jde o „nejideálnější obsazení“. To v časopise Týden, než se jim podaří zanimovat spícího divadelního recenzenta, zatím požádali o vyjádření bývalou osobní kuchařku Václava Havla Irenu Košíkovou známou jako Čirina, která dnes provozuje restauraci Posezení u Čiriny u Novoměstské radnice, kde podává zejména skvělé halušky.
Paní kuchařka kus viděla, ale pravila, že na to bude muset jít ještě jednou. „Višňový sad jsem neznala, tak jsem byla trošičku rozpačitá, musím si to nechat rozležet v hlavě. Ale herecké výkony byly tedy úžasné,“ vyznala se upřímně a dodala, že kritika je někdy neobjektivní a ona hlavně hodnotí výkony umělců, kteří „do toho dávají hodiny a hodiny zkoušek“. Jistě ví, o čem mluví, protože ani její božská krmě se neudělá sama. A navíc si může o divadle říkat, co chce. Hodnotila v klidu a víc než rozumně. Zároveň bezelstně prozradila, že běžný divák neznalý textu byl poněkud vyvalen. Zda-li se někdo zamyslí nad tím, že v hledišti pokaždé nebudou sedávat pouze spřátelené kuchařky...
Výživné dojmy z lehce mrtvolného sadu pobledly v konfrontaci s barvitým divadlem volby prezidenta na Pražském hradě. Nova přispěchala s tím, jak akci hodnotilo podhradí. A to bylo najednou odborníků na divadelní terminologii, lid naoko znechucen, ale ve skutečnosti potěšen šťavnatým představením volal: fraška, groteska, komedie, tragikomedie. Následně přivolaní politologové ovšem „analyzovali“ v podobném duchu. Takže pro moderátora Václava Moravce by se mohla založit nová cena virtuální reality, jelikož po dva dny svědomitě v televizním studiu udržoval v chodu mlácení prázdné slámy, které provozovali jeho hosté.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
