Chtěl bych paní Machalické touto cestou poděkovat za článek DO TŘICETI DOKÁZAL TO, CO JINÍ ZA ŽIVOT, reflektující smutný odchod mladého dirigenta Františka Preislera. Správně v článku oponinula skandalózní detaily a vyzdvihla skutečnost, že se jednalo o mimořádně nadaného a pracovitého umělce. Jen v jednom bych si dovolil paní Machalické oponovat. František by jistě nerozmělňoval svůj talent, kdyby dostal další důstojné umělecké příležitosti zejména ve dvou státních institucích, kde se brilantně uvedl: v Národním divadle vzpomínanou inscenací Šostakovičovy opery, ve Státní opeře Dvořákovým DIMITRIJEM. Jako umělec obdařený geniálním talentem měl své vrtochy, ale i nároky. Ty, bohužel, vedení uvedených divadel nebylo ochotno akceptovat. Já jsem jej zažil jako umělce velmi zodpovědného, náročného, ale i nesmírně komunikativního.
Tomáš Šimerda, ředitel Severočeského divadla opery a baletu Ústí nad Labem