Ten člověk provokuje a fascinuje zároveň. Nebyl hrdinou ani idealistou podle vzorů pro mládež, kašlal na ideologii i morálku, a přesto se ocitl mezi nejspravedlivějšími lidmi planety. Jmenoval se Oskar Schindler a narodil se právě před sto lety v převážně německojazyčných Svitavách.
Schindler zosobňuje ten nejtřeskutější koktejl, jaký si Češi dovedou namíchat. Sudetský Němec, člen Henleinovy i Hitlerovy strany, agent nacistické rozvědky, továrník vydělávající na práci vězňů, přitom zachránce tisícovky Židů, jediný nositel legitimace NSDAP oceněný v Jeruzalémě.
Z cynika zachráncem Tak pestrá osobnost zastíní i bratry Mašíny. A přece Schindler ve světě symbolizuje hrdinství a různé země se chlubí svými „Schindlery“ - třeba Japonci diplomatem Sugiharou, jenž v Litvě roku 1940 vydal přes tři tisíce víz evropským Židům. Jak se staví k Schindlerovi Česko? To je otázka pro debatu, která tříbí postoje k nejednoznačným postavám nedávné minulosti. Cynik, chamtivec, šmelinář, hazardér, profitér, alkoholik a sukničkář (www.oskarschindler.com). Na člověka s takovými charakteristikami nikdo nevsadí. Však také před válkou Schindler běžně podniká ve Svitavách, jako jiní vstupuje do Sudetoněmecké strany, ale jeho ambice jsou větší - fakt, že se stal spolupracovníkem německé rozvědky, tak běžný není. V červenci 1938 je dokonce zatčen, ale než stačí být souzen za protičeskoslovenskou činnost, je tu mnichovská dohoda a s ní i amnestie.
Schindlerova chvíle přichází s německou okupací Polska. Už s legitimací NSDAP získává v Krakově arizovanou smaltovnu, kterou uzpůsobí době. Manažer válečné výroby - takový statut mu zajišťuje ochranu před nástrahami fronty. A tady počíná i Schindlerovo prozření.
Válečný průmysl je živen extrémně levnou pracovní silou koncentráčníků, většinou Židů. Schindler ji využívá pro svůj zisk, pro financování svého způsobu života, ale brzy dospěje k jakési symbióze se „svými Židy“. Jeho přežití podnikatele závisí na jejich fungování, a naopak. Zisk je už spíše jen virtuální, neboť to, co vydělá na výrobě, vrazí do úplatků nacistické byrokracii, na níž osud každého Žida závisí. Když se v říjnu 1944 blíží fronta ke Krakovu, Schindler evakuuje výrobu i „své Židy“ do Brněnce poblíž rodných Svitav, kde se v květnu 1945 dočká svobody asi 1100 vězněných. Schindlera lze označit za oportunistického profitéra, člověka, jenž vydělává za jakýchkoliv poměrů. Jeho původní motivace rozhodně nebyly ušlechtilé, ale na konci bylo přes tisíc zachráněných duší. Dělal to z vypočítavosti? Dospěl k názoru, že lepší investicí do vlastní budoucnosti je záchrana Židů než výroba nábojů pro kolabující říši? Zcela přesnou odpověď už nikdy nezískáme, nicméně pro svět Schindler zůstává symbolem hrdiny.
V zemi profitérů Když v roce 1982 vydá Australan Thomas Keneally knihu Schindlerova archa a ukázka vyjde v normalizační Světové literatuře, ozve se i KSČ. Jak je možné oceňovat nacistu? Když před patnácti lety Steven Spielberg příběh zfilmuje jako Schindlerův seznam, český vztah k němu zůstává i po revoluci nejistý. Ač má film českou předpremiéru v roce 1994 právě ve Svitavách, samotného Schindlera v jeho rodném městě připomíná pouze deska. Hrany se začínají obrušovat až v posledních letech, jak o tom svědčí postoje Pardubického kraje.
Teprve nyní je Schindler zařazen na seznam v dokumentu Tvář Pardubického kraje (vedle Bedřicha Smetany, Bohuslava Martinů či Antonína Slavíčka). Zajímavé je srovnat argumentaci. Ještě v únoru 2002 je hejtman Roman Línek proti, neboť „Schindler je skutečně kontroverzní osobnost, která mezi významné rodáky nepatří“. V prosinci 2007 už je vicehejtman Línek pro, neboť „Schindler je kontroverzní osobnost, které však nemůžeme upírat zásluhy na záchraně lidských životů“.
Pozoruhodný vývoj. Zatímco svět oceňuje, že Schindler lidské životy zachraňoval, Roman Línek pokročil natolik, že už mu alespoň neupírá zásluhy. Ještě pozoruhodnější je, že přísnost, kterou tak rádi uplatňujeme na Schindlera, jen neochotně používáme na příslušníky českých elit, kteří za komunismu profitovali na tísni ostatních.
Mnohým vadí, že Schindler vydělával na Židech. Ale vadí někomu zásadně, že šíbři Miroslav Provod či Tomáš Pitr začínali jako veksláci? I oni přece jen napravovali fakt, že „bony“ byly pouze pro některé. Mnohým vadí, že pro Schindlera byla klíčem k úspěchu legitimace NSDAP. Ale vadí někomu zásadně, že Vladimír Dlouhý vstoupil do KSČ, aby mohl studovat v Lovani na Katolické univerzitě? (Studoval tam ekonomiku, ne bohosloví, ale historka je to dobrá.) Mnohým vadí, že Schindler spolupracoval s nacistickou rozvědkou. Ale vadí někomu zásadně, že Josef Tošovský byl spolupracovníkem komunistické rozvědky?
Oskar Schindler patřil do dlouhé řady oportunistických profitérů, ale v něčem je přesahoval. Nikdo už přesně nerozklíčuje, v čem konkrétně, ale proti všudypřítomnému sadismu a zmaru ho pozdvihlo asi něco spíše jednoduchého. Jak říká spisovatel Herbert Steinhouse, který s ním před šedesáti lety dělal rozhovor: „Hodina strávená s Oskarem Schindlerem nabádá k prosté odpovědi.“
***
Oskar Schindler
Narodil se 28. 4. 1908 ve Svitavách, působil jako obchodník. Po okupaci Polska řídil smaltovnu v Krakově, kde zaměstnal Židy. V říjnu 1944 se s nimi stáhl do Brněnce, kde se dočkali svobody. V letech 1948-1957 neúspěšně podnikal v Argentině. V roce 1963 zanesen do soupisu Spravedlivých mezi národy v Jeruzalémě. Zemřel 9. 10. 1974 ve Frankfurtu nad Mohanem, pohřben je v Jeruzalémě.
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor LN
