Paroubek asi zapomněl
Ad LN 27. 8.: ODS místo diskuse stále jen válcuje
Ve svém lehce lítostivém článku Jiří Paroubek píše „...podpořte to, co vám předložíme, a když se vám to nelíbí, stejně to prohlasujeme...“ - snaží se tím kritizovat způsob hlasování ODS (přestože je ODS pouze součástí koalice).
Chci připomenout, že naprosto stejná věta by se dala napsat o hlasování ČSSD, když spolu s komunisty „prohlasovávala“ svoje zákony ve chvíli, kdy se Paroubek na chvíli (jako náhradník) stal premiérem. Bylo by dobré, kdyby tuto skutečnost panu Paroubkovi někdo připomenul. Třeba David Rath, ten u toho byl také.
L. Moravec, Praha
Nešťastná slova
Ad LN 28. 8.: Nominace pro Dienstbiera?
Dovolte mi vyjádřit naprostý nesouhlas s názorem pana senátora Jiřího Zlatušky, podle nějž do KSČ vstupoval v šedesátých letech každý. Tento názor jistě rozhořčil nejen mne a celou mou rodinu. Předpokládám, že se pan senátor omluví nejen nám, ale všem, kteří o vstupu do KSČ nikdy neuvažovali a za tento postoj nesli důsledky.
MUDr. Jana Kučerová, kucerova_jana@atlas.cz
Rozlišení
Ad LN 23. 8.: Nekonečný příběh StB aneb nejsme...
Odpovědnost za existenci socialistického totalitního režimu, v němž jsme dovolili, aby byli vězněni, vražděni, utlačováni a vyháněni za hranice naši spoluobčané, neseme všichni, kteří jsme tomuto bezpráví nebránili. Ať už z pocitu bezmoci, strachu, apatie nebo z důvodů utilitární vychytralosti, s níž si mnozí z nás odůvodňovali své, jak dnes slýcháme, vysloveně odborné kariéry. Vinu neseme i v případě, kdy jsme se přímo a aktivně nepodíleli na zločinech režimu. Protože pasivita a přehlížení skutečnosti, při níž nechceme a nedokážeme vyhodnocovat události kriticky a s pomocí rozumu, je rovněž napomáháním zlu.
Dnes, v postsovětském období, se řada lidí snaží uklidnit své svědomí poukazováním na někoho, kdo byl viditelnějším viníkem. Nelze totiž tvrdit, že písemné zanesení do evidence struktur totalitního režimu dokazuje, že byl někdo aktivnější než zbytek nezapsaných, případně přímo nezúčastněných v nesčetných režimních organizacích. Takový člověk byl často pouze pro přímé a najmenované pomahače totalitních státníků zajímavější a užitečnější pro svou viditelnost.
Pokud se konkrétní člověk dopustil zločinu - zdůrazňuji, že kriminálním činem není, jak se snaží někteří z nás tvrdit, jen zaevidování do seznamu „spolupracovníků“ nebo začlenění do skupiny (v případě, kdy není prohlášena jako celek za zločineckou a podle toho je s ní nakládáno) - pak ať o jeho zločineckém provinění rozhoduje soud. Ale v případě zodpovědnosti státníků totalitního režimu, a Karel Jaspers v souvislosti se státníky totalitního fašistického Německa hovoří o politické vině, rozhoduje politický vítěz. Pro mnohé je matoucí činnost současných polistopadových státníků, kteří si prostřednictvím ustavování různých vyšetřovacích komisí hrají na soudce, nebo v případech, kdy po vybraném jedinci požadují vyznání se z hříchů, kajícnost a plazení se po kolenou, dokonce na kněze, případně důvěrného přítele.
Za provolávání hesel o svobodě tisku a svobodě vyjadřování se ke státníkům připojují (a někdy jsou dokonce aktivněji v předstihu) znalí, rozhořčení, spravedliví a důrazně požadují převýchovu „mravně vadných lidí“. Jestliže veřejně poukazujeme na něčí mravní selhání bez toho, že bychom se zároveň zabývali selháním vlastním a selháním svých předků a blízkých, je takové vyzývání k mravní očistě pouhé farizejství. Nikdo z nás sdílejících společný politický prostor - možná by byla pouze výjimka zcela nezávislého poustevníka v eremitáži odtrženého od pozemského dění a živícího se kořínky a vodou ze studánky -nemůže tvrdit, že nebyl spoluúčasten na politickém dění. A to se týká i batolat a lidí před rokem 1989 ještě nenarozených, nechceme-li popírat kontinuitu člověčenství.
Nevěřme hlasatelům mravnosti v okamžicích, kdy skandalizací jen parazitují na něčím lidském selhání. Pokud se člověk sám považuje za jediného vyvoleného a čistého pouze tím, že se namočil míň než druhý, případně jako argument ke své neposkvrněnosti uvádí své pozdní zrození, je na jeho argumentaci něco závadného. V žádném případě nesměřuji k tomu, aby se naši státníci a novináři začali veřejně tlouct v prsa a vyznávat ze hříchů svých a všech ostatních, protože takovou situaci považuji pouze za jinou variantu té, při níž osočují jiné než sebe. Neupřímnost podobných akcí spatřuji v tom, že nic neriskují.
Chci zdůraznit nutnost rozlišování kriminálních činů, politické odpovědnosti a morální viny. V případě posledního z výčtu má právo na blízký rozhovor a rozebírání míry viny skutečně jen blízký přítel.
Anna Zonová, Olomouc
Konkurence je nutná!
Ad LN 16. 8.: Veolia chce zavést levné rychlíky
Už aby tady byla konkurence. V pátek 17. srpna jsme jeli zpožděným rychlíkem (10 minut). Zaplatili jsme za EC/IC „Jaroslav Hašek“ do Břeclavi a zpět. Už v Praze na WC není voda ani papírový ručník - ale hrozný zápach. Zpět do Prahy to bylo ještě horší - vylomené dveře u WC, rozhlas připomínal „Matějskou pouť“. V takovém vlaku by asi nejel ani Švejk na Bělehrad.
Pana Duška a vedení Českých drah by měli poslat do Německa, aby viděli, jak má EC vypadat. Regionální vlak z Hodonína do Velké nad Veličkou a zpět byl pro nás překvapením a ukázkou, co to je konkurence a jak to má vypadat. A to byl pouze „osobní vlak“.
M. Tuháčková, Praha
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
