ČESKÉ BUDĚJOVICE Tři dny před Štědrým dnem se mladá Češka Daniela Filippov stala v Rakousku hledanou osobou. Ze země unesla svého syna.
Únos Češka plánovala. Bývalý partner jí, jak tvrdí, nevycházel vstříc, když chtěla syna vidět. „Dozvěděl se, že jsem chtěla syna zapsat do školy v Čechách, pak začaly obstrukce,“ tvrdí žena.
Když se pak v prosinci setkala v Rakousku se synem, rozhodla se jednat. Během návštěvy předvánočních trhů, které navštívila spolu s expartnerem, syna naložila do auta a odvezla do Čech.
Do případu se hned v počátcích vložil Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (UMPOD). „Snažili jsme se matce domluvit. Poslední zprávy, co mám, naznačují, že dítě předá otci ve vymezeném termínu,“ uvedl šéf úřadu Zdeněk Kapitán. „Doufám, že bývalá partnerka splní rozhodnutí soudu a Samuela mi bez problémů předá,“ věří také otec Samuela Harald Fröhlich.
Prohlášení matky spíš ale napovídají tomu, že si pro malého Samuela přijdou sociální pracovníci. „O syna budu bojovat. Kdybych ho vydala, mohla bych ho pouze navštěvovat v Rakousku, vídala bych ho sporadicky,“ líčí obavy Filippov. Spor mezi rakouským otcem a českou matkou o pětiletého Samuela přitom není v Česku ničím výjimečným.
Podle statistik z roku 2009 řešil UMPOD 17 únosů dětí, které jejich rodiče zavlekli do České republiky, ačkoliv zahraniční soud svěřil dítě druhému z rodičů. V celkem 11 případech se ale českým úřadům podařilo přesvědčit otce a matku, aby se dohodli. Nemuselo tak vůbec dojít k soudnímu řízení. V šesti zbývajících případech rozhodoval o vydání dítěte soud. Ani v jednom z nich však nedošla situace tak daleko, aby dítě musela odebrat sociálka, jak vážně hrozí u malého Samuela. Ještě více je případů, kdy cizinec unese dítě z Česka do zahraničí. V roce 2009 skončilo podle statistik úřadu v cizině protiprávně 30 dětí. Ze statistik dále vyplývá, že za únosy stojí hlavně matky, otcové zůstávají v menšině. Získat dítě zpět není jednoduché: jen zpracování žádosti o návrat trvá asi tři měsíce.
***
Mezinárodní tahanice o děti
23 žádostí o návrat dětí poslal do ciziny v roce 2008 Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. V patnácti případech se naopak na český úřad obrátily instituce z ciziny, aby jim pomohl dostat děti z Česka, v dalších šesti případech žádaly zahraniční úřady, aby tuzemští úředníci pomohli zajistit „okrádanému“ rodiči kontakt s dítětem.
28 žádostí poslal úřad v roce 2009, ve dvou případech pomáhal zajistit českým rodičům kontakt s dítětem v zahraničí. Ze zahraničí přišlo sedmnáct žádostí o návrat či zprostředkování kontaktu.
50případů řešil úřad se zahraničím v roce 2010.
Únosy po česku
* Na Velikonoce roku 2008 unesl Novozélanďan Rodney Wiliam Cowie šestiletou dceru Terezu do Austrálie. Tamější soud ale během několika týdnů rozhodl, že dívku musí do své péče dostat matka, která si pro ni po několika dnech i přiletěla.
* V červnu roku 2008 unesl Ahmad Khatib svou sedmiletou dceru Natálii do Izraele. Do Česka přicestoval kvůli smírčímu řízení se svou bývalou ženou Evou, které mělo určit, jak se budou starat o dceru. Během doby, kdy v republice čekal na výsledek soudu, se s dívkou mohl vídat. Využil toho a během té doby s ní odcestoval.
* V roce 2006 se pokusila čtyřicetiletá Češka unést dvouměsíční dítě v hornorakouském městě Freistadt. Před svým přítelem totiž skrývala, že v pátém měsíci potratila, a jen mu řekla, že jede do ciziny porodit. Tam si vyhlídla matku s kojencem, který se jí líbil. Češka se vloudila do jejího domu s tím, že by potřebovala na toaletu. Když se dostala dovnitř, matku napadla. Ta i přesto, že dostala dva údery kladivem do hlavy, upozornila sousedku a zavolaly na nezvanou návštěvu policii.
* Vloni v září unesl otec z Blanenska svou tříletou dceru do Dominikánské republiky. Využil k tomu jediného dne, kdy ji mohl podle předběžného soudního opatření vídat. Policie vypátrala muže po dvou měsících. Podle kriminalistů tam chtěl únosce i s dítětem zůstat natrvalo, zalíbilo se mu tam.
