Ze sedmihodinového záznamu ze soudního procesu si režim přál vykřesat jiskru nenávisti formou masivně sestříhané patnáctiminutové verze. Ta měla Horákovou a další ukázat v tom nejhorším možném světle. Prorežimní snaha však narazila na limity lidských emocí.
„Selhal film jako propagační prostředek. Při dalších procesech budou pořízeny pouze dokumentární snímky pro archiv,“ konstatovali komunističtí cenzoři. Aktéři procesu by totiž vzbuzovali mezi diváky soucit. A to bylo to poslední, o co režim v roce 1950 stál. Snímek se tak nakonec na veřejnost do konce komunismu nedostal, celý záznam procesu je pak uložen v Národním filmovém archivu.
I dnes, 70 let od její smrti, se však dle historiků pohled na Miladu Horákovou mění, zplošťuje ji a některé aspekty jejího života vynechává. To samé platí o poválečné době, v níž žila. „Nebyla to demokratická idyla, ale okleštěná, lidová demokracie porušující vlastní zákony a ústavu,“ řekl webu Lidovky.cz historik Ústavu soudobých dějin Akademie věd Jiří Pernes.
Portrét Milady Horákové se v noci zjeví na fasádě sídla KSČM. Projekce skončí v čase oběšení |
Komunistický režim se procesy 50. let pokoušel přetavit v dokonalé propagandistické soukolí, jímž chtěl posílit vlastní moc. Cílem vytvořeného amalgámu práce soudců, novinářů i filmařů bylo zastrašení případných odpůrců totalitní moci a demonstrace její síly. Tvorba patnáctiminutového snímku z justiční vraždy Milady Horákové měla tomuto cíli napomoci.
Proč tedy režim selhal a nakonec k tomu nedošlo? Stvořený filmový „kraťas“ jen posílil dojem zjevné zfalšovanosti celého procesu. To, jak obžalovaní mluvili a působili na diváky, spíše posilovalo sympatie k nim. Záměr komunistické vlády byl přitom přesně opačný: vykreslit je jako bezcharakterní zrádce. Gustav Bareš, stranický ideolog, filmařům jasně řekl, že pohled na odsouzené nesmí vyvolávat soucit. Ať si na to dají pozor. Když poté autoři snímku tento zhruba patnáctiminutový filmový týdeník předložili, nechal se Bareš slyšet, že došlo na jeho slova. Snímek nevyvolával nenávist, ale soucit s obžalovanými,“ řekl serveru Lidovky.cz pedagog Martin Vadas.
Krach režimní propagandy
‚Rozdmýchávání nenávisti.‘ Pražská KSČM odsoudila vzpomínku na popravu Horákové a spustila lavinu reakcí |
Ten je zároveň i režisérem, který stojí za desetidílným seriálem. Proces, v němž před jedenácti lety vylíčil přípravu, průběh a aktéry inscenovaného „Procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové“ z roku 1950. Selhání propagandistického snímku nakonec konstatovala sama tehdejší komunistická vláda.
Závěrečná zpráva o procesech uvádí, že „hlavní propagační práci vykonal tisk a rozhlas“. O filmu – jako dalším z médií – se v dokumentu nehovoří. „Audiovizuální materiály vykreslovaly obžalované v sympatičtější podobě, než v jaké je popisoval rozhlas nebo tisk. Právě proto nesměly být publikovány, a to ani v sestříhané podobě,“ popsal pro Lidovky.cz historik Jan Synek, jinak též autor knihy Mám klid ve svém svědomí. Ta líčí život Milady Horákové.
