Třikrát sedmdesátá je projekt, který zastřešuje tři výstavy věnované designu, oděvní a bytové kultuře sedmdesátých let. První, představující fotografii, se koná v Galerii u Bílého jednorožce v Klatovech, druhá s názvem Husákovo 3+1, která mapuje interiérovou architekturu, je nyní otevřena na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Trojici uzavře v prosinci Uměleckoprůmyslové museum v Praze expozicí Kytky v popelnici.
Husákovo 3+1 se snaží věrně zdokumentovat tzv. panelákovou kulturu a její estetiku. Kurátoři vytvořili repliku bytu se třemi pokoji, kuchyní a příslušenstvím a tento vděčný socialistický skanzen vybavili nábytkem, bytovými doplňky, textiliemi, elektronikou, kuchyňskými přístroji i „poživatinami“. Vše zakomponovali do jakési dobové rekonstrukce interiéru, v níž dbali na jejich správné využití - okrasná dečka skončila pod televizí, chemlonové koberečky u sedačky a sbírka litého skla či porcelánových a keramických výrobků „ze zemí našich přátel“ v prosklené části obytné stěny. Ta samozřejmě vévodí obývacímu pokoji jako artefakt, který už od konce šedesátých let zamořoval a unifikoval bytové interiéry. Dalšími dobovými ohavnostmi je koupelnové jádro, kapající baterie, tapety. Obrázek si lze udělat i o oblíbených materiálech, mezi nimiž prim hraje dřevotříska a umakart.
Instalace vytváří dojem autentické procházky zpět v čase. Jsou tu také hračky, oblíbený magnetofon Sonet B4, televize s dřevěným obložením, autoři nezapomněli ani na pravou tuzexovou kávu a sirupy. Jenom oranžová kuchyně je poněkud atypická, příliš luxusní a zjevně podpultová, za tu zřejmě uživatel tohoto imaginárního bytu musel vysolit pěkný bakšiš. Nepamětníkům zřejmě bude toto ohlédnutí připadat jako dost ironické a nejspíš i zábavné, a tak nezbývá, než je ujistit, že na zoufalém nedostatku jakéhokoliv bytového zařízení a tristním výběru, který byl v letech normalizace na trhu, nic moc zábavného nebylo. Například pražský Dům bytové kultury na stanici metra Budějovická se stavěl deset let od roku 1971 a nabízel sortiment, který byl považován za výdobytek socialismu, ale ve skutečnosti šlo opět o nábytek, jehož devízou byl nevkus, špatná kvalita a nefunkčnost. Jedna z mála možností, jak sehnat nábytek, který měl snesitelný design a nerozpadl se, byla zachytit tzv. exportní souběh, popřípadě pokusit se o spolupráci s architektem a u některého průmyslového podniku zadat zakázku. Některé tuzemské podniky také vyráběly nábytek pro zahraniční firmy včetně tehdy zcela nedostupné IKEA (na Západě samozřejmě lidové) a malá část této produkce přišla na domácí trh.
Výstavu doprovází kniha o bytové kultuře Lady Hubatové a Cyrila Říhy. Hubatová zdůraznila, že tvůrci expozice se nechtěli věnovat známým záležitostem v této oblasti ze 70. let, ale naopak se zaměřili na masový sídlištní styl. „Důvodů bylo několik. Především jde o téma, které láká, neboť větší část studentů v té době prožila své dětství a snaží se této době porozumět. U nás zatím zůstává nezpracovaná, z pochopitelných příčin, přežívá tu k ní i určitý odpor,“ dodala.
Tvůrci výstavy prováděli individuální sběr předmětů a také se uskutečnila rozsáhlá inzertní akce. Expozice bude zakončena 22. 10. dernisáží a aukcí vystavených předmětů. Studenti tak prý budou demonstrovat, že odborné zpracování jakéhokoliv předmětu přispívá ke zvýšení jeho sběratelské hodnoty. Jistě se najde řada koupěchtivých osob, kteří mají v oblibě recesi, ale že by výstava zvýšila hodnotu chemlonových koberečků, o tom lze pochybovat.
V prosinci na Husákovo 3+1 naváže výstava Kytky v popelnicích v Uměleckoprůmyslovém museu. Je také pokračováním cyklu oděvních výstav. Díl věnovaný 70. letům chce ukázat životní styl desetiletí na oděvech a oděvních doplňcích československé a zahraniční výroby i produktech domácích švadlen a nabídne zhruba 60 figurín a asi 40 doplňků. Období je z hlediska vývoje módy zajímavé a v mnoha ohledech přelomové. V módě se naplno projevily tendence, které se zrodily na konci 60. let, a teprve se rozvíjely: například oblečení inspirované hnutím hippies či folklorními orientálními a jihoamerickými styly. Současně se rozvíjel romantický retro styl ohlížející se především za 30. a 40. lety 20. století. Všechny tyto styly nacházely odezvu v Československu, ale často jedinou možností, jak se odlišit od většiny, byla vlastní výroba.
Výstavu doplní fotografie Freda Kramera, Tarase Kuščinského a projekce střihového filmu ze zpravodajských týdeníků.
