Otázka, co dělal Bůh před stvořením světa, zajímala filozofy už od pradávna. Mne zaujal názor svatého Augustina ze čtvrtého století: prý před stvořením světa nebyl čas.
Dobře, řekl jsem si, nebyl čas -nebylo tedy „předtím“. Jinak řečeno, když nebylo „předtím“, nebylo ani „potom“. Z toho plyne, že „někdy“ nebylo ani „někdy“.
Když jsem se nad tím zamyslel, rozbolela mne hlava. Díval jsem se, jak se aspirin rozpouští ve vodě, a představoval jsem si, že tak mizely kdesi v prostoru mezi „předtím“ a „potom“ celé galaxie.
Einstein přispěl k teorii velkého třesku svou teorií relativity. Potvrdil, že hmota a energie ohýbá prostor a čas. Na některých fotografiích má Einstein dokonce ohnuté i nohavice.
Podstatné však je to, že v poslední době přišli kosmologové s teorií, že univerzum pochází z ničeho. Jeden z nich, profesor Turner, jde dokonce tak daleko, že tvrdí, že nic je nestabilní.
Tomu bych docela věřil. Ale ne úplně, protože dnes nelze zcela věřit ničemu. Tedy ani vědcům, kteří propočítávají ono nic.
Minulý týden jsem musel sám způsobit velký třesk v bance, protože na sliby bankovních úředníků není spolehnutí. Jestli je však pravdivá jiná teorie, že všichni dohromady jsme vesmír, pak z něho nelze vyloučit ani bankovní úředníky. V tom případě mne velice těší, že jsou také jen pouhé částice. Bankovní úředník je mnohem menší částice než vědec. Literární teoretik je zase menší částice než kosmolog. A většina byrokratů pochází nepochybně z černé díry.
Nedávno jsem měl volnou chvilku a uvažoval jsem trochu o čase. Z úvahy mne však vyrušil náš správce domu. Je mohutný a silný, ale když stěhuje popelnice, dělá nesmírný rámus. Při pohledu na něho mne napadlo, že je sice napohled velká částice, ale ve skutečnosti je naprosto zanedbatelnou součástí vesmíru. Soused, který každou neděli používá v bytě hlasitou vrtačku, je zase rušivá částice. Však také na nájemníky působí odpudivou silou. Naopak velkou přitažlivost vyzařuje mladá učitelka z prvního patra. Rotuje kolem ní nejen správce, ale i pošťák se kvůli ní rád vychýlí ze své oběžné dráhy.
Nejvíc mne fascinuje přitažlivost jiných částic - politiků. Nechápu, jak je možné, že voliče přitahují ti, kteří by je měli odpuzovat. Zvláštní je, že na lidi působí právě ti, kteří dávají najevo, že nikdy nebylo někdy. Tvrdí, že nebylo žádné předtím a všechno začalo až ve chvíli, kdy se objevili na tribuně.
Myslím si, že kdyby se Einstein pokusil propočítat relativitu politických částic, přišel by na to, že je to nejohebnější a nejneodhadnutelnější hmota v prostoru i čase.
Nedávno jsem dospěl k tomuto závěru: velký třesk nastane pokaždé, když dojde k pádu neschopné vlády.
V tu chvíli se určitě z nestabilního nic uvolní spousta energie.
Nemohu své tvrzení sice prokázat, ale to neznamená, že ho budu chovat v tajnosti.
Když to nemusí dělat politici, nejsem ani já povinen nikomu nic dokazovat.
Tomáše Baldýnského dnes zastupuje spisovatel Ivan Kraus
