Sedíme s kamarádem v Kri-Kri, malém řeckém podniku na Vinohradech, a máme velký hlad. Na studené, a tím pádem pravděpodobně i předpřipravené, předkrmy čekáme už věčnost a nechápeme, co může na jejich výrobě trvat tak dlouho. Konečně přichází číšník se třemi talíři. Heuréka!
Radovali jsme se předčasně. Neobjednali jsme si ani opečený sýr feta ani špenátový koláč. Smutně přihlížíme, jak talíře putují k sousedům, kteří určitě přišli až po nás, protože si pamatuji, že jsme si původně málem sedli k jejich stolu.
Nakonec - mezitím už u sousedního stolu dojedli - naše předkrmy přece jen dorazily. K jednomu z jídel, lilkové pomazánce (65 Kč), by se hodil pita chleba, ale zapomněli jsme ho objednat a nikdo nám ho nenabízel. Požádáme o něj tedy teď, ale než ho přinesou, je po pomazánce... Hosté u vedlejšího stolu dostanou dříve než my i hlavní jídla. Mezitím co čekáme, přichází servírka a ptá se nás, jestli je všechno v pořádku. „Ano,“ odpovídá jí kamarád, „ale bylo by ještě lepší, kdybychom se konečně mohli najíst.“
„Ale jděte, jsme v Řecku!“ směje se servírka. „Všechno má svůj čas! Však víte - one Greek minute,“ dodává anglicky, potřese blonďatými kudrnami a odchází.
Nevím, co je „jedna řecká minuta“, ale tuším, že to má co do činění s pomalejším životním tempem, které panuje tam dole ve Středozemí. Odhaduji, že bude odpovídat zhruba české půlhodině. V tom případě nám konzumace dvou chodů v Kri-Kri zabrala čtyři řecké minuty. Na dezert jsem už trpělivost neměla. Přestože je zdejší obsluha poněkud mimo, Kri-Kri si rychle po svém vzniku našlo své příznivce a dnes je to živá malá hospůdka. Ceny jsou tu rozumné a jídlo většinou slušné. A někdy dokonce velmi dobré. Při své druhé návštěvě jsem se zamilovala do krevet saganaki (105 Kč) vařených v lehké rajčatové omáčce se sýrem feta a zelenými paprikami a ochucených troškou ouza - tradiční řecké kořalky z lékořice. Příjemně mě překvapil i dakos (60 Kč), velmi suchý, tvrdý chléb s rajčaty a kozím sýrem. Skvělá byla i pomazánka tzatziki (60 Kč) plná česneku a vyrobená z pravého hutného řeckého jogurtu.
Ukradené maso Číšník předvedl docela pěkné divadýlko s kleftikem (210 Kč) - tradičním řeckým pokrmem z jehněčího masa dušeného v alobalu společně s bramborami, zeleninou, fetou a kořením. Kleftiko znamená řecky „ukradené maso“. Podle legendy vymysleli tento pokrm zloději, kteří kradli jehňata ze stád. Aby je neprozradil kouř vznikající při vaření, pomalu dusili maso v díře vyhloubené v zemi, kterou zasypali hlínou. Když číšník kleftiko přinesl, uvolnil šňůrku, jíž byl alobal svázaný, aby kamarád mohl „cítit vůni bylinek uvnitř“ (což doprovodil příslušným gestem). Přes všechny řeči o aromatu byl pokrm uvnitř alobalu chuťově bezvýrazný a jehněčí bylo tuhé jako sušené hovězí.
Další hlavní jídlo, souvlaki (špíz s kuřecím masem), mi připomnělo staré dobré časy, kdy jsem v New Yorku chodila do řeckých jídelen otevřených pozdě do noci. Často jsem si tam dávala jídlo po probdělé noci a podávali ho tam podobně jako v Praze - s pita chlebem, hranolkami a omáčkou tzatziki. Maso nebylo chuťově nijak výrazné, ale dost dobré na to, abych si ho příště objednala zase.
Abyste nezapomněli, že jste v řecké restauraci, Kri-Kri je vyzdobená nejrůznějšími řeckými proprietami včetně zarámovaných fotografií písčitých pláží a strmých skal. Stoly jsou z tmavého dřeva a papírové prostírání, ubrousky a jídelní lístky jsou vyvedeny v hezkých jasných barvách (i když je třeba dodat, že červený tisk jídelního lístku se v přítmí restaurace dost špatně čte a že mi nebylo jasné, co dělala v rohu místnosti hromádka zmačkaných použitých prostírání.
V Kri-Kri se člověk cítí jako v hospůdce u Středozemního moře - neboli jako v řecké taverně. Trochu tmavé a ošuntělé, ale milé. S pražskými hospodami má ovšem společnou jednu věc - úroveň toalet, které při mé poslední návštěvě rozhodně nebyly běloskvoucí. Podobná věc obvykle nesvědčí zrovna o skvělé úrovni hygieny v kuchyni, ale občas se člověk prostě musí donutit nemyslet na nepříjemné věci.
Zmínku si zasluhuje rozlévané víno, které je v Kri-Kri levné a překvapivě pitelné. To potěší zejména proto, že ho vzhledem k dlouhému čekání na jídlo nejspíš vypijete nezanedbatelné množství... Možná jsem ale poprvé měla prostě smůlu, protože při mé druhé návštěvě šlo všechno o hodně rychleji, i když celkový čas jsme měli stejný - dva chody za dvě hodiny.
Zdá se mi to trochu moc. Ale možná bych se spíš měla přizpůsobit řeckému času. Říká se, že na jihu jsou lidé daleko víc v pohodě.
Recenze je nezávislá, náklady platí
výhradně redakce Lidových novin.
***
Kri-Kri
Korunní 48
Praha 2 - Vinohrady
Tel.: 222 540 400
www.kri-kri.cz
Laura Baranik,
recenzentka restaurací, Atmosféra
www.praguespoon.com
