Nový zákon by mohl také ulehčit chronicky nemocným pacientům tím, že umožní použít jeden recept k vyzvednutí léku opakovaně, či povolí za určitých okolností předepisovat léky i lékárníkovi. „Stávající podoba formuláře receptu je beztak nevyhovující. V řadě zemí ani jednotné tiskopisy nemají. Přísné předpisy panují ve státech bývalého Rakouska-Uherska. Jinde plně postačuje, pokud lékař vypíše léky třeba na běžný papír opatřený jmenovkou a podpisem,“ vysvětluje ředitel odboru farmacie ministerstva zdravotnictví Pavel Šroub.
Od zavedení možnosti využít jeden lékařem předepsaný recept opakovaně si Šroub slibuje méně lidí v ordinacích a větší komfort pro chronické pacienty. „K zavedení takové změny přitom stačí málo. Třeba aby lékař vedle předepsaného léčiva napsal latinsky repetatur - opakovat a uvedl kolikrát,“ tvrdí Šroub.
Opakované recepty se vzácně využívají už dnes, ovšem jen u preparátů nehrazených ze zdravotního pojištění. Lékárník totiž v případě hrazených léků musí použít recept jako jeden z dokladů při vyúčtování pojišťovně. „To lze vyřešit použitím opisů či výpisů. Sám jsem také lékárník a soudím, že by to nějaká větší administrativní zátěž nebyla,“ říká Šroub.
Česká lékárnická komora většinu z plánovaných změn podporuje. Jejímu prezidentovi Lubomíru Chudobovi se nezdá jen uvolnění regulí pro receptové tiskopisy. „Podle našeho názoru by bylo naopak třeba tato pravidla poněkud zpřísnit. Množí se totiž pokusy o falšování receptů a pak lékárníkům vzniká problém ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám, které falzifikáty odmítají proplácet,“ upozorňuje.
Komora spíše navrhuje, aby blankety byly evidovatelné přes internetovou centrální evidenci, aby bylo možné v případě krádeže jejich použití zablokovat. „Dokud nebudou k dispozici on-line seznamy zdravotnických zařízení, aby si lékárník mohl hned ověřit, zda lékař podepsaný pod receptem skutečně existuje, neměla by se pravidla ještě více rozvolňovat. To pak nebude už vůbec šance podvod odhalit,“ míní Chudoba.
Opakované recepty či ustavení tzv. preskribujících lékárníků např. po vzoru Anglie by Chudoba uvítal. „Takový lékárník by ale musel projít speciálním proškolovacím kurzem. Musel by si také vytvořit velmi těsnou vazbu s lékařem, aby nemohlo dojít k poškození pacienta. A systém preskripce léků přímo lékárníkem by také musel mít různou podobu pro různé léky a různé choroby,“ soudí šéf komory.
Jiná pravidla by měla platit pro dlouhodobé chronické pacienty, jejichž stav je stabilizovaný a nevyžaduje časté kontroly lékaře, jiná třeba pro předepsání akutní antikoncepce.
