Schválně, jestli bych ještě dneska dokázala odmaturovat, napadlo mne minulý týden, a jen tak pro zajímavost jsem se vetřela jako divák do jedné ze zkušeben prestižního pražského gymnázia (ono to je kupodivu dovolené). Pohledná studentka zrovna začínala hovořit o divadle šedesátých let. To bych uměla, říkala jsem si s tím, že holka měla štěstí na otázku. Jenže ona to tak nejspíš nevnímala. Nejistota z ní přímo sálala. Když jí zkoušející napověděl divadla malých forem, začala fabulovat, že vznikla z domácích divadel, která jakousi myšlenkovou zkratkou nazvala divadly soukromými. Když měla některá jmenovat, zkusila uspět s Červenou sedmou a Divadlem Vlasty Buriana. Poté co ji češtinář vysvětlil, že ta působila už před válkou, a dostrkal ji k Semaforu a Jiřímu Suchému, trochu ožila. Vzpomněla si totiž, že „Suchý vystupoval ve dvojici s Jiřím Werichem“.
Nevím, co dostala za známku. Pro mě bylo důležité, že mi připomněla, jak zbytečné je vnucovat mladší generaci něco, co považuje za důležité generace starší. Ta dívka, která jak připustila, chodí hlavně na muzikály, se to mohla samozřejmě naučit líp. Ale stejně by jí to asi neřeklo víc než mně říkal například maturitní Devětsil v době, kdy jsem chodila na toho Suchého do Semaforu.
Zpráva z Británie: Třináctiletý Alfie není otcem dítěte, které v únoru porodila jeho o dva roky starší přítelkyně Chantal a k němuž se tehdy ochotně hlásil. Test DNA ukázal, že skutečným otcem je patnáctiletý Tyler. Alfie je asi zklamaný. V únoru se objevil na titulní straně listu The Sun s novorozeným děvčátkem, o němž on i Chantal říkali, že je to jeho dcera. Svěřili se, že o potratu neuvažovali, protože usoudili, že by z jejich spojení mohl vzniknout docela povedený potomek. No nejsou ti teenageři prostě k sežrání? Taky nemáte rádi návody? Můj oblíbený autor John Holt popisuje ve své knížce „Jak se děti učí“ zajímavý pokus. Jedna učitelka ukázala dětem papírový větrník a vyzvala je, aby se pokusily udělat z papíru, který rozdala, taky takový. Dokázaly to všechny. Potom jim přečetla návod z knihy, jak větrník vyrobit. Když dočetla, požádala děti, aby udělaly větrník znovu. Nepodařilo se to ani jednomu.
Poučení: Chcete-li udělat z jednoduché a snadno pochopitelné věci složitou a nepochopitelnou, napište k ní návod. A když ji lidé přece jenom začnou chápat, něco na ní změňte. Třeba jen málo. Hlavně aby se musel napsat nový návod.
