a pokud jste ty děti neměla ze zdravotních důvodů, tak se omlouvám. Ale váš extrrémní cynismus, naprostá bezcitnost, je na úrovni velmi otrlého chlapa. Takže proto jste děti neměla protože jste mentálně chlapem a neměla jste mateřské pudy nebo se žena mění v chladný stroj bez emocí tím, že je ne vlastním rozhodnutím bezdětná?
To jsem netušila, že jste můj gynekolog.
Já jsem si vždy děti přála a byla bych ochotná tomu obětovat cokoliv. Jak se mně narodily byla jsem na vrcholu blaha to bylo vždy moje štěstí. Teď už jsou holky dospělé a samostatné. Nikdy jsem tohoto rozhodnutí nelitovala. Bez nich bych měla život prázdný, nenaplněný něco by mně v životě chybělo.
Důvodem neochoty vychovávat děti je především lenost a pohodlnost. Proč se namáhat s výchovou dětí, když se dá v životě dělat tolik zábavnějších věcí, že?
Samozřejmě, že mladí lidé nevidí prázdnotu bezdětného života po čtyřicítce, kdy si člověk na vrcholu sil uvědomuje, že tu po něm nic nezůstane, ale rodina se už v podstatě založit nedá.
Druhým důvodem je nedostatek porovnání u mladých lidí: nejvyšší natalitu vykazují nejchudší země, které určitě nemají stabilnější vládu nebo lepší podmínky k jejich výchově. To jen jejich obyvatelé neztratili povědomí, že vychovávat děti je ta nejpřirozenější věc v životě.
A poslední bod - kdo nechce mít děti a vychovávat je v ČR, ztrácí morální právo ztěžovat si na přistěhovalce a jejich odlišné chování.
Je mi 55 a žádnou prázdnotu bezdětného života nepociťuju. Co s tím budete dělat?
Nejde ani tak o "návrat k socíku". Ono to může mít podobu jakékoliv ideologie, to je vedlejší. Ať už to bude motivované kteroukoliv, společný jmenovatel je izolace vůči vnějšímu světu. Zkrátka a dobře, příliš mnoho lidí v ČR by rádo vidělo republiku izolovanou od (přinejmenším západního) světa. No a to nechci riskovat, že se jim jakkoliv povede realizovat.
a plánuji vychovávat děti v Norsku, kde s manželkou žijeme a kde se nám líbí. Což o to, ČR mám rád, ale bojím se politických preferencí mnoha svých spoluobčanů a nevsadil bych budoucnost svých dětí na to, že se během příštích dvaceti-třiceti let nestane z ČR buď izolovaná diktatura, nebo diktatura otevřená směrem na východ. Jistě, nemusí se to stát, ale já tomu prostě nedůvěřuji. Takže radši jsem někde, kde je politická situace stabilnější a do Čech jezdím relativně často a hodně rád.
hmmm... máme tu podstatně tepleji a taky tu ještě nikdo nepostřílel 70 studentů během jednoho dne...
Ale samozřjmě, nostalgie po socíku mě také vadí, nicméně návrat k němu opravdu neočekávám ...
kdyby mělo možnost žít jinde? To je dost smutné.
otázkou je, co si pod tím "mít možnost žít jinde" představují. Nikomu totiž nikdo odejít nebrání. Pokud je to všude lepší, jak často z internetových diskuzí jasně plyne, tak opravdu nechápu, proč se tito frustráti nezvednou a nejdou. Dost by to pomohlo i penzijnímu systému a rozpočtu vůbec, protože mezi frustráty a závislosti na příjmech z veřejných rozpočtů je dost vysoká korelace.
POkud si někdo představí jako "možnost" život v Argentině s 5 mil USD na kontě, tak to chápu, že takto odpovídá...
že většina lidí nechápe v užším slova smyslu rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem. Vlastenectví je jazyk, historie, pýcha na vzdělanost národa, na předky, co něco !!!!ve světě!!!! dokázali --- nacionalismus je pouhá namyšlenost, že jsme pupkem světa na svém hnojišti, povýšení nad ostatními spoluobčany jiné národnosti, hlupci, co nechápou, že malost nacionálního šovinismu se už dávno v MODERNÍM světě nenosí ---- Proto také nesnáším Klause, Bobošíkovou, Macha, DSSS, neb oni jsou právě těmi provinčními trpaslíky, co nevidí dál než k Aši či k Beskydům.
Včerejší svátek sv. Václava nám může být příkladem moudrého knížete a vládce, co chtěl pro své poddané mír, prosperitu, a proto raději volil přátelství s německým Jindřichem Ptáčníkem, než aby uvrhl český národ do věčných válek. A to byl problém jeho matky, tak se bratra Boleslava. Poučme se z dějin! My se musíme nynějšího Václava "Boleslava" Klause zbavit, mírovou cestou. Nechme ho mluvit, on ví, že promlouvá jen k malým Čechům. Jen do března 2013.
polistopadové vlády a potenciální sponzoři. Sám se věnuji této problematice vedle svých profesí 48 let. V socialismu se na podporu tohoto druhu potřebné angažovanosti nesháněli žádní sponzoři. Po listopadu nemůže být o výchově k vlastenectví ani řeč. Vše je přepočítáváno na peníze a trvale přibývá dětí, které nemají peníze na své zapojení do zájmových činností podle svých představ. Vyrůstají na ulicích a stávají se tak potenicálními kandidáty kriminality, vyhledavačů návykových látek či členství y extremistických hnutích. Stát se místo podpory na zájmových projektech dětí a mládeže jen přiživuje, zdaňuje obtížně sehnané peníze na činnost a pronajímá potřebné prostory a zařízení za zlodějské ceny. Jakýpak potom patriotismus?