Colloredo-Mansfeldová se obnovy řízení domáhala na základě údajně nového a klíčového důkazu, který nemohla uplatnit v původním řízení. Výpis z Almanachu židovské šlechty z roku 1913 podle ní dokazoval, že babička Colloredo-Mansfeldové byla židovského původu a že konfiskace šlechtického majetku nacisty v roce 1942 měla nejen politické, ale také rasové pozadí.
Podle ústavních soudců nové důkazy skutečně mohly vést ke změně náhledu na celou kauzu. Pokud justice řízení neobnovila, porušila práva Colloredo-Mansfeldové.
Zámek zabavený nacisty převzal po skončení války stát na základě Benešových dekretů. Proto se na nemovitost později nevztahovaly restituční zákony.
Rodina po roce 1948 emigrovala. Colloredo-Mansfeldová se vydání zámku domáhá od roku 1991 a celý areál se dokonce na čas dostal do jejího vlastnictví. Ústavní soud ale poté vrátil spor na začátek a soudy nakonec přiřkly zámek opět státu. Vleklé soudní spory vedla Colloredo-Mansfeldová také o mobiliář zámku, avšak neuspěla.
