Miroslav Kalousek sice dožívá své dny na postu správce státní kasy, zatvrzelost jeho počínání je tím ale jakoby umocněna na kvadrát. Svým pokynem o daňových kontrolách podřízeným úřadům nyní přikázal, aby se – řečeno slovy šéfa české daňové správy Jana Knížka – „příliš netrápily“ rozsudkem Ústavního soudu.
Ministra financí Kalouska popudilo, že soud ve svém usnesení z konce loňského roku také stanovil, že daňové kontroly prováděné mimo jiné i v bytech prověřovaných podnikatelů by měly mít „jasný a předem seznatelný důvod“. Soudci tento výrok zdůvodnili zejména obhajobou ústavního „práva jednotlivce na všeobecnou ochranu svobodné sféry osoby“.
Pokračování na straně 12
Dokončení ze strany 1
Pana ministra podráždila především možnost, že občané budou díky Ústavnímu soudu požadovat „sdělení konkrétních pochybností, které by opravňovaly k zahájení kontroly“. Pohrozil, že v takovém případě mohou být provinilci hájící své svobody předvedeni na úřad policií. A to už zavání nebezpečnou arogancí moci či přinejmenším úřední šikanou.
Nejde ale jen o samu skutečnost, že ministr prostě ignoruje rozhodnutí soudu. Kalousek učinil ještě něco horšího: celou kauzu využil k tomu, aby zpochybnil oprávněnost existence Ústavního soudu jako takového. Rozhlašoval, že soud hájí zájmy „daňových delikventů“, a mohl by prý proto být jednoho krásného dne místo z daní (tedy Kalouskovy kasy) „štědře honorován z nezdaněných úniků“. Tento právní nihilismus dotvrzují i ministrovi podřízení, kteří užívají coby argument ve svůj prospěch tvrzení o nejednotnosti ústavních soudců. Proti rozhodnutí, které natolik popudilo šéfa „berňáku“, se totiž postavila jedna členka tříčlenného soudního senátu. Je to podobná argumentace, jako kdyby úředníci odmítali podřídit se zákonu přijatému parlamentem jen proto, že plná jedna třetina zákonodárců se vyslovila proti.
Právní názory se jistě mohou lišit, ale od toho koneckonců máme právě Ústavní soud jako instanci, která má zabránit tomu, aby se kontrola občanů ze strany úřadů stala holí, jež bude dopadat na hřbety občanů podle momentálního úradku. Bez respektu k „právu jednotlivce“, k němuž vyzvali ústavní soudci, se octneme v hodnotové oblasti daleko na východ od našich hranic. Tam jsou právě namátkové kontroly podnikatelů využívány jako nástroj perzekuce lidí, kteří se z toho či jiného důvod znelíbí státní moci. Surfování na vlně neslušnosti U nás sice ještě věci tak daleko nedospěly, Kalousek ale učinil krok tímto směrem. Posiluje pocit, že občan nenajde dovolání a proti případné svévoli úřadu je zcela bezmocný. Nahání to strach. Přiznám se, že pokud by mé účetnictví coby „osoby samostatně výdělečně činné“, která si snižuje základ daně jen o paušál, nebylo dostatečně jednoduché, asi bych si pořádně rozmyslel vést polemiku s přívrženci státní šikany. Zvlášť když je obecně známá věc, že bič v podobě kontrol dopadá dnes a denně na některé „namátkou“ vybrané podnikatele prostě proto, že někomu jinému nejsou v daném regionu prostě sympatičtí. Bez povinnosti úředníků kontroly zdůvodňovat se na tom nic nezmění.
Vládní návrh nového daňového řádu, který nyní posuzuje rozpočtový výbor sněmovny, situaci příliš neposouvá k lepšímu. Alespoň prozatím. „Poslanecká sněmovna dlouhodobě vyjadřuje vůli upravit toto ustanovení v souladu s nálezem Ústavního soudu,“ tvrdí například poslanec ODS Michal Doktor. Nejde o to, aby stát přišel o možnost bránit daňovým únikům. Podstatné ovšem je, aby z úředního rozhodování vymizela „svévole“, o níž mluvil Ústavní soud. Jde o to, aby se uzavřel „prostor pro to, aby někoho (úředníci) zkontrolovali desetkrát a jiného nikdy“, jak poznamenala v jednom rozhlasovém rozhovoru zpravodajka Ústavního soudu v této kauze Eliška Wagnerová.
Táž soudkyně oprávněně registruje i skutečnost, že mnozí státní úředníci a další lidé se pokoušejí „jet na vlně neslušnosti, kterou tady vypustil pan Kalousek“. Hezky řečeno. Kam se dá na této vlně dosurfovat, je zřejmé. K poměrům, v nichž každý načalnik bude moci bez „seznatelného důvodu“ šlapat, po komkoliv se mu zamane.
Pavel Máša, novinář
Nejde o to, aby stát přišel o možnost bránit daňovým únikům. Podstatné je, aby z úředního rozhodování vymizela „svévole“.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
