VĚDNOHUBKY
Zaměstnáváte mozek například skládáním puzzle, luštěním křížovek nebo četbou? Děláte dobře, ale i mentální rozcvička má své meze. Nová studie Roberta Wilsona, uveřejněná začátkem září v on-line verzi časopisu Neurology, totiž naznačuje, že trénink mozku má jisté riziko.
Wilsonův tým z Rush University Medical Centra v Chicagu zkoumal více než 1100 osob starších 65 let, u kterých se zatím neprojevily žádné známky demence. Po dobu výzkumu, celkem 12 let, se zajímal o jejich záliby rozvíjející duševní svěžest. Senioři odpovídali, jak často poslouchají rozhlas, čtou, sledují televizi, hrají stolní hry a navštěvují muzea. Těchto pět poznávacích aktivit pak Wilson sestavil do stupnice. Během prvních šesti let se ukázalo, že u duševně aktivních lidí poklesl zájem o některou z uvedených činností o 52 procent. Pak porovnal tento úbytek s lidmi, kteří trpěli Alzheimerovou nemocí. U nich se zájem o poznávací aktivity snížil pouze o 42 procent.
Robert Wilson z tohoto údaje vyvodil překvapivý závěr: procvičování mozku sice zpomalí pokles rozpoznávacích schopností, ale ve vyšším věku naopak příchod demence urychlí.
Když v Británii čeká novorozence bolestivý zákrok, například odběr vzorku krve, podá se mu nejprve sacharóza. Podle dosavadních zkušeností se předpokládá, že sladká látka má nejen uklidňující, ale i fyziologický efekt a tím bolest tlumí. Po uveřejnění nové studie v časopisu Lancet patrně kojenci o svoje mlsání přijdou. Rebbecah Slaterová z University College London společně se svými kolegy zkoumala vliv sacharózy a zjistila, že účinkuje zcela jinak, než se doposud věřilo.
Vědci během bolestivých vyšetření sledovali u 59 miminek jejich mozkovou aktivitu pomocí elektroencefalografu a dalších přístrojů. Jedné skupině novorozeňat podávali při zákroku již tradičně sacharózu, druhá kontrolní skupina dostávala jen kapky sterilizované vody.
V obou případech se ukázalo, že reakce mozku na bolest byla stejná. Vědci při dalším výzkumu dospěli k pozoruhodnému závěru: sacharóza bolest netlumí, ale po jejím podání zmizel z obličeje výraz bolesti.
Proč k tomu dochází, je předmětem dalšího bádání.
Každodenní stres podporuje vznik obezity. Vyplývá to z výsledků výzkumu zveřejněných v American Journal of Physiology. Je všeobecně známo, že stres vyvolaný nepříznivými mezilidskými vztahy na pracovišti nebo doma může vést k přejídání. Výzkum na zvířatech uspořádaný týmem vědců z University of Cincinnati College of Medicine nyní ukázal, že stres po krátké době způsobuje nejprve zažívací problémy a při trvalém tlaku pak vede k obezitě, protože vyvolává změny v organismu. Krysy vystavené při pokusech stresu spotřebovaly více žrádla než kontrolní skupina. Navíc konzumovaly potravu nepravidelně. Jejich hmotnost rostla a tuk se ukládal zvířatům zejména na břiše. Když se hromadila tuková tkáň právě v této oblasti, trpěly krysy častěji kardiovaskulárními chorobami, poruchami imunity a zažívání. Poznatek může přispět k porozumění vztahům mezi stresem a obezitou i k vhodnému postupu při prevenci nadváhy.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Příloha Věda & Výzkum o rozsahu
čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| Josef Matyáš, redaktor LN
