Martin Kožíšek spravuje projekt Seznam se bezpečně! portálu Seznam.cz, který má děti učit základním bezpečnostním pravidlům při pohybu na internetu a používání sociálních sítí. Díky své odbornosti se také dostává do kontaktů s policií, která případy internetového zneužívání rozkrývá.
Účet českého sexuálního predátora: 163 dívek. Měli jsme žaludek na vodě, říká policista |
Podle Kožíška jsou děti na první pohled překvapivě často otevřené tomu, aby s neznámým člověkem na internetu zabředly do hovoru se sexuálním podtextem. Od toho pak vede krátká cesta k poskytnutí intimních fotek.
„Chlapci to dělají sami a dobrovolně, protože se na internet chodí seznamovat. Rozhovor sami aktivně stáčí k sexuálním tématům. Pošlou první fotku, aniž by jim útočník sám od sebe něco nabídl,“ říká Kožíšek v rozhovoru pro Lidovky.cz.
Lidovky.cz: Když se podíváte na základní kontury případu sexuálního predátora z Děčína, překvapuje vás něco?
Měla by být zarážející ta četnost. Ale z mojí zkušenosti vím, že u posledních pachatelů, které se nám daří odhalovat v rámci podvodných jednání, což znamená vydávání se za někoho jiného, lákání fotografií, bylo obětí několik desítek. Není překvapením, že se útočník vydával za dívku. Je to jeden z nejčastějších scénářů, kdy se útočník vydává za vrstevníka stejného pohlaví. Vydává se za dívku, oslovuje nezletilé dívky, získá z nich intimní materiály a pak je vydírá.
Lidovky.cz: Pachateli je v současné době 22 let, je to obvyklé stáří?
Nejčastějšími útočníky jsou lidé ve věku mezi 17 až 25 lety. Znají sociální sítě, znají komunikační nástroje a někdy vědí, jak za sebou zametat digitální stopy. V tomto případě je překvapující, že se to přehouplo přes hranici 150 poškozených. Většinou to bývá tak, že pokud je dítě vydíráno, tak ne že by to oznámilo hned, ale minimálně zavolá na linku bezpečí, svěří se někomu z okolí nebo napíše do poradny. Ale že se tu 150 dětí neobrátí na nějakou instituci, je zvláštní.
Lidovky.cz: Jaký je profil takového útočníka, který na sociálních láká z dětí či mladistvých jejich intimní fotografie?
Je to většinou svobodný člověk se středoškolským vzděláním ve věku 17 až 25 let. Bohužel, nechci tím nikoho diskriminovat, jsou to většinou homosexuálové. Heterosexuální útoky na dívky z pozice muže jsou méně časté. U starších pachatelů je to někdo se základním vzděláním, ale ty jde většinou jednoduše odhalit, protože trestnou činnost páchají dost na oko. Přijdou do nějakého prostředí a napíšou, že hledají dívku v určitém věku za peníze. Takové nabídky jsou rychle odhaleny.
Lidovky.cz: Co jde naopak na první pohled odhalit těžko?
Mladší útočníci k tomu používají nástroje jako efekt zrcadlení. Je to metoda, kdy říká dítěti jen to, co chce slyšet. Říká, že je stejně starý, pochází ze stejného města nebo poslouchá stejnou muziku. Až vznikne důvěra, tak přechází k intimnějšímu tématu. U mladých lidí je zajímavé to, že v prvních 20 větách stočí hovor na sex. Existuje velká statistika ze služby Lidé.cz, kdy jsme zhruba na deseti tisíci zablokovaných účtech zjistili, že v prvních dvaceti větách je zhruba 60 procent dětí, které komunikují se neznámým člověkem na téma sex.
‚Existuje komunita, v níž pedofilní útočníci sdílejí zkušenosti‘
Lidovky.cz: Lze alespoň odhadnout, kolik takových útočníků se mezi lidmi pohybuje?
Já vám můžu říct jen to, na co ve své praxi narazím denně. A to na 30 lidí, kteří lákají z dětí intimní materiály pod nějakou smyšlenou přezdívkou. Zhruba kolem 150 dětí pak souhlasí s nějakou schůzkou za účelem vydělání si peněz. Facebook je víceméně jen nástrojem, kde útočníci s obětmi většinou komunikují. Nebo to je Skype. Popřípadě se útočníci vyskytují ve skupinách, kde se pohybují mladí lidé. To jsou školní skupiny, skupiny fanoušků zpěváků nebo skupiny sloužící jako seznamka od věku od 12 do 20 let.
Bezpečnostní expertMartin Kožíšek pochází z Ústí nad Labem, původně vystudoval sociální pedagogiku. Od roku 2006 měl jako produktový manažer sociální sítě jako Lidé.cz, Spolužáci.cz a Hry.cz. Díky této zkušenosti si začal všímat rizik provázející uživatele internetových sociálních platforem. |
Lidovky.cz: Existují celková čísla u dětí, kolik z nich se na internetu setkalo s atakem sexuálního predátora?
Když jsme dělali výzkum s Univerzitou Palackého v Olomouci, který byl na vzorku přes 20 tisíc dětí, tak nám 8 procent dětí anonymně napsalo, že na internetu zažilo vydírání se sexuálním podtextem. Deset procent dětí má zkušenost s tím, že někdo cizí zveřejnil jejich intimní fotku na internetu.
Lidovky.cz: Jaký sociální status má takový typický internetový útočník?
Mohou to být učitelé, policisté, jsou to i lidé s vysokoškolským vzděláním. Mohou to být lidé z IT firem, vysoce postavení manažeři. Zpravidla to nejsou lidé, kteří by na první pohled působili divně. Znají práci s dítětem a jejich psychologii. U ajťáků to je tak, že využívají dobré nástroje, aby zamazali digitální stopy nebo působili věrohodně. Dokáží si vytvořit falešný profil, který má datum založení, spoustu fotografií a spoustu přátel.
Lidovky.cz: Jde o útoky samotářů, nebo o sobě takoví lidé vědí?
V Česku existuje stránka čepek, česká pedofilní komunita, kde si tito lidé vyměňují zkušenosti. Popisují, jak postupovat, aby vás nechytila policie. Žádná jiná skupina, která páchá trestnou činnost, není tak organizovaná právě jako skupina, která zneužívá děti. Chodí na stání k soudu, dělají si zápisky, aby věděli, kde ten člověk, který byl odhalený, udělal chybu.
Lidovky.cz: Odpověď lze tušit. Ale když se zeptám přímo, jakou mají takoví sexuální predátoři na internetu motivaci k útokům na děti?
Paradoxně to není sex s nimi. Vědí, že kdyby přišli na schůzku, tak to dítě by tam vidělo někoho jiného. Útočníkům stačí z dítěte získat intimní fotografii nebo video. Jsou to takzvaní sběrači. Dětem by neublížili, i když jim ubližují tím, že po nich chtějí intimní materiál. Vytváří si složky v počítači, doplňují si sbírku a myslí si, že nepáchají trestnou činnost, protože tomu dítěti fyzicky neublíží. Po čase, pokud to dítě nechce posílat další, tak se je snaží vydírat tím, že je použijí veřejně, pokud mu nepošle další. Ale vydírání je méně obvyklé, protože pachatelé tím, že mají nějakou sociální zdatnost, vzdělání a znají podobné případy, vědí, že by jim hrozil paragraf od 6 do 12 let vězení. Potom je tu sorta útočníků, kterým říkáme pedofilové. Ty opravdu zajímá, jak se dítě má, jak vyrůstá nebo jaký má prospěch. Skutečně si s nimi chtějí jen povídat.
Podle dat chlapci posílají chlapci své fotky dobrovolně
Lidovky.cz: Jak si vlastně vysvětlit ten zlomový moment, kdy dítě nebo mladistvý poskytne někomu cizímu svou intimní fotku?
Chlapci to dělají sami a dobrovolně, protože se na internet chodí seznamovat. Rozhovor sami aktivně stáčí k sexuálním tématům. Pošlou první fotku, aniž by jim útočník sám od sebe něco nabídl. Když chlapci napíše hezká dívka, tak je to minimálně podezřelé, protože dívky jsou většinou v seznamování pasivní. Ale když mu napíše, chlapec je rád, že mu napsala. Pak se podívá na její (útočníkův) profil, uvidí hezké fotky a útočník mu poté také pochválí pěkné fotky. Pak si řekne o nějakou aktuální fotku a kluk se potom sám zeptá, co na ní má být. To je klasický scénář.
Lidovky.cz: A u dívek?
U nich se hodně používá sociální inženýrství jako zrcadlení, kdy si pachatel dává práci s tím, aby z ní získal nahou fotografii. Málokterá dívka by sama od sebe poslala něco dobrovolně, opravdu musí být zamilovaná, nebo to musí pod tlakem. Případů vydírání je málo. Dochází k němu ve výjimečných případech, kdy si je útočník jistý, že by to oběť neoznámila.
Manažer pro internetovou bezpečnost Martin Kožíšek.
Lidovky.cz: V kterou denní dobu nejčastěji dětí čelí útokům na internetu?
Většinou to bývá buď ráno, než jdou do školy. Potom je to někdy kolem jedné až třetí hodiny, než přijdou domů rodiče. A potom je to ve večerních hodinách od 23. hodiny až později. Co se týká roční doby, jsou to prázdniny a Vánoce. O prázdninách mají děti nejvíce volného času, sociální sítě používají víc. A na Vánoce si potřebují vydělat na dárky, takže častěji komunikují s lidmi na internetu sami a dobrovolně. V této souvislosti jsme dělali pokus, za který jsme to pak mimořádně schytali. Oslovovali jsme děti s nabídkou, jestli si nechtějí vydělat peníze. Naše nabídka se týkala sexu. 22 procent dětí nad tou nabídkou uvažovalo. A když tu cenu vyšroubujete na 5 tisíc korun, tak to dítě na tu schůzku přijde.
Lidovky.cz: Jak může rodič na svém dítěti poznat, že se na internetu stalo obětí sexuálního predátora, který ho vydírá kvůli erotickým fotografiím?
Rodina si toho zpravidla nevšimne. Obvykle změnu stavu přičítá tomu, že dítě je vyčerpané, má spoustu aktivit a že třeba méně jí, dají za vinu například pubertě. Rodiče většinou zatlačí až ve chvíli, kdy dítě přestane chodit do školy a zhorší se mu prospěch. Obvykle to tedy zjistí až ve velmi hraniční chvíli. Málo dětí má vztahy s rodiči nastavené tak, aby jim řekly, že jsou vydírány na internetu, protože někomu poslaly nahé fotky. Je to hlavně z důvodu, že se bojí sekundární viktimizace, že jim rodiče vynadají.
‚Vyhledávání obětí podle věku, velikosti i barvy vlasů‘
Lidovky.cz: Existuje nějaké všeobecné doporučení, jak pečovat o dítě, u něhož vyjde najevo konfrontace s takovým útočníkem? Mám na mysli, jak se o něj následně postarat.
Je to pak práce pro psychologa, ale děti se to často snaží řešit samy. U obětí, se kterými jsme v kontaktu, většinou narážíme na to, že nedokončí školu, rodina se rozpadne nebo musí navštěvovat školu v jiném městě. Často pak mají problém s navázáním vztahů.
Lidovky.cz: Je náš případ sexuálního predátora z Děčína argument k tomu, aby založení účtu na Facebooku bylo pro dítě do nějakého věku podmíněné tím, že by na něj měli přístup i jeho rodiče?
Hodně rodičů řeší prevenci už od mala, kdy je dítěti třeba pět let. To ale podle mého názoru nemá smysl, protože v té době nebude kontaktováno. Ve chvíli, kdy se přehoupne přes deset let, už ale ani nemusí chodit do nějakých rizikových skupin. Většinou si to dítě najde útočník sám. Sociální sítě dnes umožňují vyhledat si někoho podle věku, zájmů, velikosti nebo barvy vlasů. Útočník tak má ideální nástroj, jak si vyfiltruje konkrétní ideální oběť.
‚Me Too.‘ Internet zaplavily příběhy o sexuálním obtěžování, svěřte se anonymně |
Lidovky.cz: Jak tedy mohou rodiče své dítě v takovém prostředí bránit?
Můj jeden známý policista dává k dobru historku, kdy jedna rodina investovala spoustu peněz do toho, aby ochránila dítě tím, že mu koupila software, který zakazoval sprostá slova, erotické stránky a další věci. Ale první, co to dítě udělalo, bylo, že začalo komunikovat ve finštině, kde slova sex je sukupuoli. A tímhle způsobem se pak k tomu sexu samozřejmě dostalo. Zakazování není správná cesta.
Lidovky.cz: Co je tedy správná cesta?
Je to o nastavení vzájemné důvěry. Nebál bych se nastavit rodičům takové podmínky, aby měli přístup ke všem účtům do 13 let dítěte. Už jen ten pocit, když dítě ví, že rodič může kdykoliv vstoupit do komunikace, by pro něj mělo být dostatečným motivátorem k tomu, aby nechodilo na rizikové stránky.
Lidovky.cz: Jsou vůbec české děti dostatečně seznámeny s tím, jaká rizika jim na internetu hrozí?
U nás je jedna z nejlepších prevencí v Evropě. Je to zejména zásluha krajů nebo organizací fungujících při univerzitách. Je tu opravdu velká vzdělanost, co se týče podobných témat. Hlavně bych ocenil Moravu, protože tam jsou díky krajským koordinátorům prevence zajímavé programy. Když tam přijedeme někam na školu, tak dětí vědí, co mají dělat. Vědí, jak si mají ověřit fotku, kam mají nahlásit, kdyby se jim něco stalo, nebo znají číslo na linku bezpečí.
