ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu, ale opravdu,není dobrý nápad...
Václav Klaus se odjakživa bojí přímé demokracie. Jakožto pyšný až nadutý člověk nazývá přímou volbu populismem.
Strašlivě se n e b o j í m, ať konečně přijde na Hrad člověk, který bude nejen psát moudra, ale vezme za svuj úkol skutečně přispět ke zlepšení životních podmínek
občanu. Kterému bude záležet na mínění především doma, ne v cizině. Ne snílek, ne narcis, ale připraven na úkoly Česka v soudobé Evropě a světě. Takové osobnosti jsou, ale jsou zasuty mimo zájmu politiku, medií, tím pádem i veřejnosti.
i když tohoto pána vůbec nemusím. Tentokrát ale ano. Přímá volba je absolutně zbytečná, pouze vyhání z kapes daňových poplatníků další peníze. A ne málo. Ale nejlepší volba presidenta je źádná volba! Viz. petice: http://www.zrusmeprezidenty.cz
Bude to velmi složitá a dosud nepoznaná situace. Politické strany budou dozajista prosazovat kandidáta, který buď bude přímo členem, nebo alespoň příznivcem té či oné strany.
Občan-volič, vědom si faktu, že zvolený prezident jmenuje členy bankovní rady, jen však těžko zvolí kovaného straníka.
A snad dobré na tom všem je i to , že již nebudeme sledovat ono nechutné divadlo, které z posledních presidentských voleb učochtali režiséři typu "Ičko" a spol. .
Nebojte se. Budou jiná divadla vzájemně se napadajících kandidátů na tento post. A možná ještě nechutnější.
Václav Klaus bohužel zatvrzele zůstává věrný nedůvěře v rozum občanů. Pamatuji si velice dobře na tu odpornou frašku presidentské volby parlamentem. Pamatuji si ne na škopky, ale na cisterny špíny, které na sebe vylévali politici před volbou, v průběhu volby i po ní. Než sledovat nechutné divadlo parlamentní volby presidenta a stydět se za své špičkové politické představitele, tak je tisíckrát lepší nechat občany zvolit si svého presidenta.
Budiž nám vzorem politický systém ve Švýcarsku či v Lichtenštejnsku, kde občané mohou formou referend a lidových hlasování důrazně promluvit do veřejného dění ve své zemi.
... mám Klause rád. Oceňuji u něj smysl pro humor a především to, že má vlastní názor, se kterým se nebojí jít proti proudu ... což chápu je pro většinu nás, čechů, něco nemyslitelného. My si dokážema zařvat akorát tak na hokeji nebo na fotbale ... nebo když není nablízku nikdo, kdo by nás mohl slyšet. Klause podle mne ocení až budoucnost. To protože dokázal že i tak malý stát může mít "svůj hlas, který je slyšet".
Většina negativ, která mu jsou přisuzována jsou výplody bezmyšlenkovitého následování médií, závist a zamindrákovanost. A to, že tvrdí, že přímá volba prezidenta bude jako volba Superstar, to je pravda, která nám dojde až tehdy, až to bude probíhat.
... a teď mi to nandejte.
Přidávám se na Tvoji stranu, Klause oceňuji. Stojí si paličatě na svém a vývoj světa mu dává za pravdu.
umřel Václav Havel - umřel první prezident ČR
a pro mě první člověk který se nebál napsat - to co se ostatní báli i jen myslet, člověk který byl symbolem svobody...a člověk vážený v celém civilizovaném světě..
Proč? Protože nejen já, ale žádný občan neměl právo a možnost jej do této funkce volit. Prezident je nejvyšší představitel státu, tedy všech občanů. V demokratickém státě, kde systém tvoří jeho občané, volí tito svého prezidenta přímo, dvoukolově, tedy většinově a demokraticky. Jakkoliv jinak volený prezident, znamená být volen menšinově, tedy nedemokraticky. Václav Klaus byl zvolen do této funkce zástupci politických stran, nikoliv zástupci občanů. Opět proč? Protože poslanci se nezodpovídají ze svých činů občanům, ale svým politickým stranám. A pokud je mi známo politická strana nerovná se občan, občané či většina občanů. O tom to je.
A tím říká co? Václav Klaus se strašlivě bojí čehokoliv, co jen trochu připomíná demoékracii. Bojí se vlastních občanů a jejich ev. přímého, tedy jedině většinového a demokratického rozhodování. Prokázal to nejen zde při jeho komentáři přímé volby prezidenta, ale i ve vytrvalém bránění zákonu o obecném referendu. Prosazováním vlády a moci "elit" vzcházejících z politických stran, výrazně to menšinových občanských spolků a jejich menšinové nedemokratické moci nad obrovskou většinou ostatních občanů. Pouze o tom to je v případě Václava Klause, jehož čin osoibního rozbití ČSFR, bez možnosti občanů se k tak zásadní věci vyjádřit v referendu, je vlastizradou největšího možného kalibru.