Dnes máme nejen 221. výročí dobytí Bastily, ale také 590. výročí bitvy na Vítkově. Před šedesáti lety byla na místě bojů slavnostně odhalena dvě desetiletí budovaná socha Jana Žižky od Bohumila Kafky, který se sám dokončení tehdy největší jezdecké sochy na světě nedožil.
Letošní Husovo výročí vyvolalo celkem zajímavou diskusi, co z odkazu reformátora a protestního hnutí, které vyvolal, je dodnes nosné. Zatímco někteří považují husitský program za dávno vyčpělý a důsledky tehdejších konfesních válek za negativní (Jan Ziegler, LN 12. 7), podle bývalého předsedy sociální demokracie Jiřího Paroubka „nesmíme dopustit, aby odkaz husitství z české politické tradice zmizel“ (LN 9. 7.). Sám Jiří Paroubek ovšem nijak nevymezuje, co tím „odkazem husitství“ vlastně míní, a ztotožňuje jej s vágní „ideovostí“, kterou účelově klade do protikladu s „cynismem českých médií“ a jimi projevovanou „neúctou k tradici“. Otom, čím je husitství pro naší dobu, se nicméně v diskusi přílohy LN Orientace nedokázali 3. července shodnout ani historici a religionisté. Budeme si za pět let při 600. výročí připomínat Husa jako zásadového člověka, náboženského reformátora, intelektuála, univerzitního hodnostáře, reformátora pravopisu, sociálního myslitele či jen „velkou osobnost“ našich dějin? A budeme si jej vůbec připomínat? To dnes nikdo neví.
Zajímavou metamorfózou zřejmě prochází vztah k Husovi u českých komunistů. Haló noviny publikovaly 3. července úvahu Jindřicha Fajta, v níž vyzývá komunisty, kteří „vždy doceňovali Husův boj za pravdu, sociální pokrok i mravní obrodu feudalismu“, aby konečně vyzdvihli i „Husovu lásku k božímu slovu“. Proč? Protože láska k Bohu je pro věřícího totéž co pro dialektického materialistu láska ke svobodné lidské vůli. (V dalším pak autor přirovnává ahistoricky dnešní společenskou krizi ke krizi českého království v době Václava IV., ergo čeká nás zase nejspíš nějaká revoluce.) Vraťme se ještě ke Kafkově soše na Vítkově. Jejím odhalením v roce 1950 vyvrcholilo zhruba půl století výstavby obřích husitských památníků, do které patří třeba Šalounův pomník Jana Husa na Staroměstském náměstí (1915), šestnáct metrů vysoký památník Žižky na místě bitvy u Sudoměře Emanuela Kodeta (1920–1925) nebo dvanáct metrů vysoká Žižkova mohyla v Trocnově od Josefa Malejovského (1958–1960).
V seznamu nemovitých kulturních památek dnes najdeme 25 pomníků Husa a desítku soch Žižky. V posledních dvaceti letech však žádný nový pomník spojený s husitstvím nebyl zřejmě odhalen. Těžko očekávat, že by připomínka 600. výročí Husa dostala za pět let podobu žulového nebo bronzového monumentu. V současné době se u nás ostatně pomníky více rozebírají, než vztyčují. Z černé kroniky jsme se dozvěděli, že v době červencových svátků někdo v Husově sadu v Ostravě ukradl z památníku odboje pět bronzových desek.
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
