Mimo svou domovskou scénu se Smoljak jako autor neprosazuje poprvé. Nesáhl ovšem po parodii ani mystifikaci, jak by leckdo mohl čekat, cimrmanovský systém dvojí prezentace tématu v jednom představení však tentokrát přenesl i na cizí, byť spřízněnou půdu. Dříve než se herci obléknou do kostýmů, počastuje totiž autor diváky svými poznámkami a vysvětlivkami na okraj a jaksi dá předem najevo, „co chtěl básník říci“. Pomáhá mu v tom, neboť sám je historik samouk, některý z odborníků na dané téma. Na premiéře to byl teolog a sociolog Tomáš Halík, 8. prosince přijde historik Petr Čornej, dalším diskutérem bude břevnovský převor Prokop Siostrzonek... Teprve po přestávce tak přichází na řadu sama hra o Husovi. Byť nejde o totéž, systém semináře a hry zavedený u Cimrmanů to jistě připomíná.
Zdeformovaný dějepis Hra o Janu Husovi souzeném na proslulém koncilu v Kostnici má, jak autor zdůrazňuje, historickými argumenty setřít mýtus, který v mnoha generacích českých školáků zakořenil vinou různých interpretací, ku příkladu Aloise Jiráska. Smoljak se léta Janem Husem zabývá, studuje prameny a vzrušuje ho fakt, že se dějepis tak dlouho deformuje. Proto sepsal svou „divadelní historickou lekci“, v níž krok za krokem objasňuje, jak se onen v Čechách nechvalně známý Kostnický koncil Husem původně zabýval jen okrajově a jak se stalo, že nakonec muselo dojít k tak fatálnímu vyústění.
Ten, koho Hus a jeho tragický skon zajímá, si rád a se zájmem vyslechne disputace, jež spolu vedou král Zikmund Lucemburský (Petr Čtvrtníček), jeho sekretář Kašpar Šlik (Ladislav Smoljak), Husův odpůrce teolog Štěpán Páleč (Jiří Zeman Sönmez) a dva Husovi přímluvci, čeští páni Jan z Chlumu a Václav z Dubé doplněni sekretářem Petrem z Mladoňovic, jehož zápisky z koncilu jsou ojedinělým zdrojem informací o jednáních.
Forma, jakou autor a režisér zvolil, tedy více méně statické promluvy a dialogy vedené na jediném místě, opět připomíná poučku z rané cimrmanologie: „stojíme v řadě, aby se nepoznalo, že nám nejde chůze po jevišti“. Je charakteristická pro divadlo, v němž jde především o slovní humor a očekávané gagy. Že ji Smoljak uplatňuje i na Zábradlí, může mít své opodstatnění: debaty si žádají divákovo plné soustředění, proto je režisér neruší scénickými akcemi či schválnostmi. Ucho divákovo má co poslouchat, oko se však může i nudit, protože jediným vskutku divadelním prvkem je tu výkon Petra Čtvrtníčka.
Ačkoli má hra o Husovi bez Husa mnoho kladů - téma, konflikt, zápletku, neotřelý pohled, jazyk -, jeden zápor se přece jen najde - nejde moc o divadlo.
***
Ladislav Smoljak:
Hus, Alia minora
Kostnického koncilu
Divadelní historická lekce
Divadlo Na Zábradlí Praha
Premiéra 26. 11. 2009
O autorovi| MARTA ŠVAGROVÁ, Sekretář Ladislava Smoljaka